Zamýšlené kvóty pro rozdělování imigrantů odmítli český i slovenský premiér. Fico výslovně řekl, že jakýkoli postoj osmadvacítky musí být založen na principu dobrovolnosti a rozhodnutí jednotlivých zemí. To je ovšem postoj odporující dlouhodobému trendu směřujícímu k federalizaci Evropy.

Potíž je v tom, že ani odmítání, ani apely na morální odpovědnost a výzvy k OSN nejsou adekvátní tomu, co se ve skutečnosti děje. V obrovských oblastech afrického kontinentu se rozložily státní formy a v jistém smyslu se poměry vrátily k situaci před příchodem Evropanů. Tehdy byla Afrika z velké části v područí muslimů z Arabského poloostrova, které zajímaly jen tři komodity: zlato, slonovina a otroci. Kontinent byl rozvrácen kmenovými spory, jež doslova decimovaly celé oblasti. To se nyní děje znovu, ovšem už se nebojuje lukem a šípem, nýbrž kalašnikovem. Nastal exodus, novodobé stěhování národů.

Nejde tedy o pomoc v nouzi, jaká se děje kupříkladu vůči Nepálu postiženému teď už opakovaným zemětřesením. Jde o masivní pohyb etnik. Ten nezeslábne, naopak bude růst. Nezastaví ho ani kvóty, ani nekvóty. Asimilace není možná. Teorie o multikulturalismu stojí na zbožných přáních. Co je proti přírodě, nefunguje ani v lidské společnosti. Podívejte se na mapu konfliktů, na většině žhavých míst jde o střet kultur. Ani zdánlivě úplné a harmonické splynutí kultur nezabrání ve vypjatých historických chvílích tragickým vlnám násilí. Zažili jsme to před sedmdesáti lety, kdy nám hrozilo vymazání z mapy, a pak jsme logicky reagovali vyhnáním vymazatelů, bez velkých ohledů na individuální vinu. Další vývoj se dá předvídat. Vzpurné státy se ocitnou pod obrovským tlakem. Davidové vítězí nad Goliáši jen v legendách. Přijdou konflikty s přistěhovalci, kteří se nutně ocitnou v sociální pasti a po počátečním nadšení, že se jim útěk povedl, propadnou skepsi a posléze nenávisti.

Nastala chvíle, kdy je třeba číst, co je psáno na oponě budoucnosti: éra klidu a blahobytu končí.