Exekuční praktiky budí mimořádně silnou nevoli veřejnosti. Sněmovna nyní schválila novelu občanského soudního řádu, podle níž by nezadlužený manžel mohl vyzvednout nejméně polovinu peněz se svého účtu, odpovídající nejméně dvojnásobku životního minima. Každá úleva je vítaná a pokud změna přinese úlevu aspoň někomu, budiž díky za to. Nicméně Damoklův meč exekuce nadále bude viset nad hlavami lidí, kteří si nikdy na cizí peníze nesáhli a zadluženi nejsou.

Praxe vlamování do bytů a domů rodičů dospělých zadlužených dětí je šílená a připomíná hrůzy devatenáctého století popisované Dickensem. Navíc občan je dennodenně sváděn nestoudnou reklamou bohužel i jinak seriózních peněžních ústavů, aby se zadlužoval. Citlivější žaludek se musí zvednout při pohledu na radostí poskakující manželský pár, křepčící v kuchyni zakoupené na dluh. V roce 2014 bylo provedeno skoro devět set tisíc exekucí. 75 tisíc seniorů postihla exekuční srážka důchodu, přitom třetina exekucí je vyvolána pitomostmi, jako jsou nezaplacené pokuty za černou jízdu nebo poplatek za popelnice. Na podzim loňského roku mělo 8,24 procent dospělých občanů dluhy po splatnosti. A nejhnusnější myšlenka, jakou jsem v poslední době slyšel, kupodivu není pasáž z projevu Miloše Zemana, ale reklama zhruba tohoto znění: Máte starosti s dluhy? My vám na ně půjčíme!

S tím pochopitelně sněmovna nic udělat nemůže. Také je zřejmé, že hypotetické zrušení institutu exekuce by prudce zvýšilo chuť se zadlužovat. Každopádně je to komplexní a hluboký problém se závažnými důsledky společenskými a politickými. Rozhodnutí sněmovny je aspoň dobrý signál, že se jím aspoň někdo a nějak zabývá.