Jsou tu ale hned dvě jenže.
Především, smrt není důstojná. Je hnusná a zákeřná, je to popření smyslu toho, proč jsme na zemi, a ten smysl je život sám. Smrt nás vrací do nicoty, ze které jsme vzešli, a vytrhává nás ze života a ten už se nám nikdy nevrátí. Kamil Lhoták to lapidárně vyjádřil, když někdo před ním žvanil o tom, že "XY měl krásnou smrt". Mistr pravil: "Každá smrt stojí za hovno." Floskule o důstojné smrti, to je jen reklamní slogan, nálepka, která měla pomoci zákon protlačit.

Druhé jenže je vážnější a týká se praxe. Dovedete si představit provádění eutanázie prakticky, ve státě, kde soused sousedovi závidí kozu a přeje si, aby mu chcípla? V živé paměti je případ, kdy žena žalovala lékaře za to, že špatně provedl potrat a plod nezabil, takže se dítě narodilo. Budou příbuzní žalovat lékaře za to, že umírajícího vyléčil, místo aby mu píchli injekci jako dokonávajícímu psovi, podle přání umírajícího a jeho obklopující rodiny? Bude smět lékař eutanázii odmítmnout? Pokud ano, pak to bude vybočení z lékařských povinností. Kdo rozhodne o beznadějnosti případu? Komise smrťáků, jeden Mengele vedle druhého?

Návrh neprošel. Ale je tak pitomý a tak nechutný, že má velkou naději, že jednou projde.