Sochař Petr Váňa má kolem sebe taky jenom hrstku věrných, tak jako měli obránci Karlova mostu, kteří v roce 1648 čelili na barikádě švédské soldatesce. Ta právě vykradla Pražský hrad a odvezla kulturní poklady nevyčíslitelné ceny. Strašné pomyšlení, co by tahle zdivočelá zvířata v lidské podobě provedla i na Starém Městě, kdyby obránci vzali do zaječích. 

Na počest jejích statečnosti byl o něco později vztyčen pomník, takzvaný Mariánský sloup. Vydržel po staletí, až ho lumpenproletář Franta Sauer spolu s kumpány svého typu svrhl v opileckém domnění, že svrhává pomník Bílé hory. Aby památka roku 1918 nebyla poskvrněna tak trapnou blamáží, na zbytky Mariánského pomníku uchovávané v Lapidáriu města Prahy byla uvalena klatba a tu poctivě dodržují současní následovníci Franty Sauera, výkvětu české kultury.

Petr Váňa za podpory nemnohých vytvořil věrnou kopii pomníku pražského vítězství a právě včera dovezl jeho dílce po vodě do Prahy. Stavební povolení pořád ještě má, zábor místa nikoli. Záleží na statečnosti rozhodujících orgánů, zda mu bude dovoleno záměr uskutečnit. Možná, že by je povzbudil ten, kdo by pirátskému vedení Prahy připomněl, že Pannu Marii pořád ještě pokládá za přijatelnou osobu dokonce i papež František. Pravda, není tak zasloužilá, jako svatá Gréta. Zvláště pak její poměr k hadům zavání opovrženíhodnou, populistickou a povýtce hnědou reptilofobií, navíc had je pohlaví fluidního, protože nemá ani pindu, ani frantíka. To je škraloup na Mariině minulosti. 

Nicméně přes tyto nedostatky ji papež František dosud neexkomunikoval a drží ji v kruhu své přízně. Proč ji tedy nevztyčit na vrchol sloupu, kladu dotaz směrem k pirátům.