Odboráři dostali do ulic Prahy 40 tisíc lidí. To je jistě pěkný úspěch, nicméně stín tu přece jenom je. Přes veškerou snahu sociálních demokratů nemají státní zaměstnanci volební převahu. Ano, to by bylo krásné, kdyby většina obyvatelstva byla na státu tak přímo závislá! Jenže někdo musí vytvářet hodnoty, ze kterých stát uhrábne větší díl, a "ten někdo" jsou převážně zaměstnanci soukromých firem a ti svůj díl úspor vyvolaných jimi nevyvolanou krizí odevzdali bez slyšitelného reptání. Z hlediska levice je trapné, že z krize nelze vinit ani naše "kapitalisty". Ta se přihnala celosvětově a většinový názor na její příčinu označuje za viníka život na dluh a nezodpovědné chování, v němž jsou sociální demokraté mistři.

Takže co zbývá?
Použít demagogie a lži a vyhnat do ulic ještě více lidí. Blábol o "výpovědi bez udání důvodu" sloužil jako předvolební heslo. Teď to měl být popud ke generální stávce. To je vážná věc, taková generální stávka. Byl to základ ideologie anarchosyndikalismu devatenáctého století: kdyby všichni lidé dostatečně dlouho stávkovali, režim by se položil, nastoupila by revoluční junta a nastal by ráj na zemi, to byla ta idea. Tak daleko plány odborářů pravděpodobně nesahají. Každopádně se ale snaží omezit, pokud možno ochromit vládu v jejím rozhodování.

Podobně jako sociální demokraté před volbami spoléhají i tito pánové na hloupou zaslepenost obyvatelstva, které, jak doufají, skočí na špek dobře volenému sloganu. Vyhazov bez udání důvodu byl snad možný za Rakouska, dnes ne, nikde v zemích našeho civilizačního okruhu.
Generální stávku možná odboráři vyvolají,nicméně platí, že tento důvod je mimo. K mimoparlamentnímu způsobu ovládání veřejných věcí musejí vymyslet něco jiného.
V jejich důvtip můžeme věřit, jistě na něco přijdou.