Předseda sociálních demokratů Sobotka nedělá dobře, když podporuje prezidenta Zemana proti Nečasovi. Dětinsky využil příležitosti, aby protivníkovi šlápl na nohu. Inteligence se však měří i tím, jak daleko člověk vidí a na kolik kroků dopředu dokáže zvážit důsledky svých činů.

Chce se snad Sobotka zbavit vlivu na zahraniční politiku, až bude předsedou vlády s dominantním postaveném sociální demokracie? O to se tady totiž jedná. Přitom Zemanovy názory jsou v mnohém ohledu zásadně rozporné s tím, co hlásá sociální demokracie. Sice nechal vyvěsit modrou vlajku s hvězdami před vchod do Hradu, ale zároveň je mnohem otevřenější směrem na Západ, než jak káže oficiální linie Lidového domu a v naprosto příkrém rozporu jsou v hodnocení situace na Blízkém východě. Zde sociální demokracie přizvukuje unijní politice podporující islamistický terorismus, což je dáno jednak ekonomickými zájmy zejména Francie na Blízkém východě, jednak šestnáctimiliónovou pátou kolonou, kterou si od války stačily postkoloniální státy na svém území vytvořit a teď jí zbaběle ustupují.

Zeman ani za ta dlouhá léta politice nepochopil rozdíl mezi pevností a hulvátstvím a myslí si, že se nehoráznostmi přiblíží Winstonu Churchillovi, jehož tak rád prezentuje jako svůj státnický vzor. Jenže Churchill byl aristokrat s vybraným chováním a jeho několik citovaných výroků jsou z větší míry fámou a výsledek budovaného image než realitou.

Jenže to jsou věci mimo hranici pochopení Miloše Zemana a je zřejmě mimo hranici pochopení Bohuslava Sobotky, že podkuřováním Zemanovi si nepomůže.