Tajné dohody nebývají populární, ba přesně naopak. Jakmile se prezident zřekne tajné dohody, jaksi si umyje ruce. Dá najevo, že s věcí nemá nic společného. A špína, která vždy s utajováním souvisí, zůstane na "těch ostatních", tedy v daném případě na účastnících schůzky, na předácích tří stran vládní koalice. Šaškovské nosy zůstaly jim, prezident se této okrasy velebně zřekl. Legrační je, že velikost těch nosů poroste tou měrou, jak se jejich nositelé budou snažit se jich zbavit. V těchto dnech, možná už dnes, se dozvíme, co se tam vlastně pod prezidentovou kuratelou dohodlo a co to bylo za úžasnou konstrukci, že na to páni předáci nestačili sami a potřebovali k tomu šafáře. Záhada s dohodou brzy zmizí a vyvstane záhada jiná: proč se, proboha, ti pánové s mandáty a prokazatelnou dávkou inteligence nechali do takového nesmyslu navézt?