To je klíč k pochopení kroků Jiřího Paroubka v poslední době. Rozbití vlády pod slabomyslnou záminkou sloužilo k tomu, aby se nadále znemožnila úspěšná Topolánkova mise v Evropě - čert vem zájmy České republiky. Zabránit se tomu nedalo, protože s určitými lidmi ve sněmovně se dalo počítat. Takže "nepolitická vláda úředníků"... Připomenu, že jsme zde na tomto místě vždy tvrdili, že něco podobného je v naší zemi iluze, jelikož to předpokládá vysokou politickou kulturu a zdrženlivost.

Co dál? Paroubek předložil Fischerovi požadavky ultimativního charateru. Pokud na ně Fischer přistoupí, stane se premiérem fakticky sociálně demokratické vlády. Přitom první kroky této vlády byly sympatické - vláda odborníků (z níž Kocáb vyčnívá jako groteskní figura) dala najevo, že nebude populistická a že bude hospodárně spravovat tento stát. Nebezpečná idea, voliči by se mohla zalíbit!

Proto ultimátum, proto hrozba sestřelením i Fischerovy vlády. Děj se vůle boží. V říjnu budou volby a ty Paroubek s největší pravděpodobností vyhraje. Smutná vidina: cesta k nápravě vede přes trosky ekonomiky, o něž se Paroubkův tým dozajista postará.