Kolébka parlamentní demokracie nadále připomíná blbinec. V úterý neschválila dohodu o brexitu a ve středu nejspíš neschválí odchod Británie z EU bez dohody, aniž by bylo jasné, jak by měla eventuální dohoda vypadat. 

Ke konci týdne by se měla dostat na pořad idea odložení. Nikdo není schopen objasnit, co se odložením získá, jaké výhody z něho povstanou a hlavně – co se změní, co nového přistane na stole, jaké nové skutečnosti, aby bylo možno dojít k nějakému závěru.

Je pozoruhodné, že britský příklad nebere chuť lidem typu Václava Klause mladšího, ostatně i staršího, kázat o odchodu Česka z EU.

Když se v hospodě blbě vaří, nemá se rozpouštět hospoda, ale má se vykopat kuchař. Nemylme se, volby do EP tento významný čin ještě nevyvolají. Bude nutno vyměnit politickou elitu v rozhodujících zemích, ve Francii a Německu. O to se Klasové mladší ani starší nepostarají, to musí rozhodnout francouzští a němečtí voliči. Kéž je duch svatý co nejdříve osvítí a přijdou k rozumu a přestanou volit groteskní panáčky typu Emmanuela Macrona.

Zeman o NATO

Na vysoké úrovni si Česká republika připomněla patnácté výročí vstupu do NATO. Děje se to v situaci, kdy roste tlak Ruska a zároveň se vinou stávajícího vedení v krizi ocitla Evropská unie: za trapných okolností ji opouští Británie, mimo jiné i významná vojenská jaderná mocnost, a zároveň jsou na stole lunatické nápady o zřízení jakési panevropské armády s jediným účelem – posílit federalistické iluze integračních fanatiků. NATO zůstává jediná věrohodná aliance a můžeme se bez studu ohlédnout po dvaceti letech působení v ní. Naše armáda se zásadně proměnila do ozbrojeného tělesa moderního typu a nadále se rozvíjí. Plány na dosažení investiční mety 2 % HDP do roku 2024 jsou realizovatelné. Armáda, a to je dobře si uvědomit, je spolu s policisty a hasiči složka státní moc, která nedělá České republice ostudu.

Oslavy proběhly důstojně a je dobře připomenout, že se jich zúčastnil i Miloš Zeman a měl svoji lepší chvilku. Varoval před odchodem z Afghánistánu a správně konstatoval, že vítězství Talibánu by způsobilo přeměnu této země na základnu teroru zaměřenou proti celému civilizovanému světu. Kéž bychom si za pět, za deset let nemuseli tato prorocká slova připomínat.