Je třeba si uvědomit, že operátoři využívají vysílacích pásem přidělených státem. To je přírodní bohatství, jako je vzduch nebo voda v řece. Dostali licenci a právě tato licence, tedy možnost využívat přírodního zdroje, by měla být limitem jejich nestoudnosti. Kartelovou dohodu jim nelze dokázat. Ale ani Pepku Vyskočovi nejsou schopni doložit, že nejednají v cenové shodě.

Je doba dovolených a masivního cestování. V Evropě narážíme na zásadní nestydatost těchto nadnárodních firem. Roamignové tarify, násobně nestydaté pokud jde o roaming datový, jsou příkladem čistého lupičství. Ve světě telekomunikací platí, že zhruba 80 procent příjmu plyne od zhruba 20 procent zákazníků – to jsou velké firmy, které mají výdaje za telekomunikaci zakalkulované v nákladech, a proto je ceny nebudí ze sna. Operátory proto nezajímá, jak se na věc dívá firma Oves s.r.o. Nebo pan Procházka. A zde jsme po uši v politice.

Má právo stát – anebo střechová organizace EU – zasáhnout proti tomuto lupičství? Unie se už zasadila za zmírnění roamingových tarifů za hlasovou komunikaci. Nyní se hovoří stále častěji o tom, že by v Evropě měly platit jednotné tarify. Proč by neměly platit – přinejmenším – v rámci jednoho nadnárodního operátora? To je otázka, která by měla zajímat mimořádně nás, občany země, kteří mají v průměru hoďku, maximálně dvě hoďky cesty autem k nejbližší hranici. A k roamingu za lupičskou cenu.