Paradoxně jí v tom pomáhá poražená levice, která vytváří dojem, že reforma ohrožuje základy "sociálního státu". To se samozřejmě nestalo, změny jsou tak minimální, jak jen bylo možno. Ale jsou to změny reformním směrem, tedy tím směrem, kterým se tak jako tak muselo jednou vykročit.

Pro občanské demokraty je to vítězství hlavně politické. Je to jako ve sportu - taky v podstatě nezáleží, zdali jste před tím druhým o délku nosu, délku paže nebo délku skoku, hlavně že jste první. Do dalších zápasů půjde liberální část sněmovny posílena o vědomí, že je schopna prosadit to, na čem se shodne. Zde ještě podotkněme, že levice - a teď už opravdu socialisté splývají s komunisty - dávají najevo, že hodlají pokračovat neparlamentní cestou: ústavními stížnostmi a stávkami.

Topolánkův projev

Čekalo se, že to bude běžné kladení věnců - premiérův projev u budovy rozhlasu. Částečně i bylo. Nicméně Topolánkův projev naprosto nebyl formální. Premiér v něm správně upozornil na souvislosti 21.8.1968 s dneškem - je třeba bránit suverenitu, je třeba čelit ruskému tlaku a naprosto je nepřípustné, abychom naši obranu podřizovali diktátu Moskvy. Topolánek též vyslovil podiv nad tím, že tyto prosté skutečnosti někteří nejsou schopni pochopit. Je to opravdu kupodivu. Jestli 21.8.68 nese nějaké poučení, pak to, že nechápavost nese výsledky v podobě tanků pod oknem.