V závěru týdne mi nedá než se zmínit o drobnosti, která nemá žádný význam. V britské hitparádě singlů se ocitla na čtvrtém místě písnička o lhářce Mayové, které tvrdila, že nevyhlásí předčasné volby, a vyhlásila je. Načež BBC odmítla písničku vysílat.

Je to prkotina. Ne zase tak moc velká prkotina, protože k ní došlo pár dní před volbami. Ty Mayová vyhlásila v naději, že si jimi pomůže, a vypadá to, že to dopadne jaksi naopak. Pravý význam této prkotiny vidím v tom, že je to další příklad, jak se nové komunikační kanály promítají do veřejného života. Lidi najednou volí divné lidi. Najednou se docela obyčejná politická floskule promění v politický argument.

Připadá mi, že je to něco jako ... jak se dělala politika před vynálezem knihtisku a po vynálezu knihtisku? Změna opravdu nenastala hned, trvalo to šedesátiletí a staletí, nicméně je fakt, že se politika zásadně změnila. Rozšířil se počet lidí, kteří do věci mohli jaksi promluvit. A zúžila se oblast osobní zvůle.

Je asi jasné, kam tím mířím. Jistý si tím nejsem, věc je nové a nikdo nemá zkušenosti. Tím spíš si nejsem jistý, zdali je to změna k lepšímu nebo k horšímu, nicméně ta změna je zřetelná. Do politiky vstupují širší vlivy.

V případě prolhané Mayové je to asi v neprospěch věci, ale to je můj osobní názor: pokud jde o to, zdali nadcházející volby jsou rozhodnutím mezi rázným brexitem Mayové, anebo trapným vlísáním Corbyna, volil bych první variantu, ale na tom opravdu vůbec nezáleží. V téhle glose se jen pozastavuji nad rolí nových médií a jejich vlivem na praktickou politiku.