Lukašenko opět vyhrál prezidentské volby, má snad 80 procent, tedy 80,23 procent. V ulicích jsou stateční lidé, kteří proti této frašce protestují. Trapný diktátor se zmiňuje i o českém vlivu. 

To je dobře. Česká diplomacie žádná není, ale jsou zde vlivné organizace a síly, které se proti Lukašenkovu režimu staví.

Lukašenko sám se v emotivním po-pseudo-volebním projevu zmínil o Majdanu, tedy o ukrajinském převratu. Opticky by se snad daly najít paralely. Jeden podstatný faktor ale tady chybí.

Ukrajinskou situaci zásadně ovlivnil tlak ze strany Západu, který v opozičních silách vyvolal naprosto nereálnou iluzi, že Západ podpoří přechod Ukrajiny do západních politických, ekonomických a vojenských struktur, jako je NATO a EU. To byl ten vývoz demokracie, který ničil Irák a Libyi, to byla ta arogantní neochota respektovat reálné poměry sil. Výsledky byly katastrofální – snad s jedním pozitivním východiskem. Snad už je jasné, že demokracie se v pumovnicích exportovat nedá.

Lukašenko je despota se složitými vztahy k Putinovu Rusku, přičemž Putin je dokonce euro-orientální despota. Je třeba vyjádřit největší podporu těm statečným lidem, kteří se proti volební frašce dnes staví. Snad mají šanci na úspěch, aspoň nějaký dílčí, protože ani Lukašenko nežij ve vzduchoprázdnu a neodvažuje se použít proti odpůrcům takovou míru teroru, jak to předvedli Lenin, Stalin a jejich následovníci. Podpora je ale limitovaná. Evropská unie je těleso neschopné prosadit jakoukoli vůli. Její svaly jsou jenom v okolí mluvidel. Bělorusové jsou ve svém zápasu podpořeni jen morálně, ne fakticky.

Ostatně, Ukrajinci na tom byli v době revoluce na Majdanu stejně, jenže tenkrát se Západ ještě tvářil, že nějakou váhu má, a vytvářel ty iluze. V tom je ten rozdíl.

Čistě technicky – jde o to, jestli represivní aparát usoudí, že má pro něho smysl režim držet. To je klíč k dalšímu Lukašenkovu osudu.