Po vzoru pohádkového krále odvolával Andrej Babiš, co odvolal, a nechal si od Miloše Zemana v Lánech napráskat, jako to schytal Sobotka, jen u toho nebyly kamery. Ta studená válka se pomaličku obnovuje a s ní přichází i rozhodnutí, na které straně bude kdo stát, a v tom má Babiš nejasno. 

Na jedné straně jsou ti, odkud má peníze, na druhé ti, kdo mu pomáhají k moci. Je to ale šlamastyka a Babiš se v tom očividně potácí.

Hrad má v tomto ohledu jasno už dávno. Naší oporou je Rusko, s ním se snadno dohodneme, vždyť ho známe, byli jsme čtyřicet let jeho gubernií, proč v tom nepokračovat. Syrská raketová krize se tedy promítla do našich vnitropolitických bojů. Komunisté už po vzoru svých nahnědlých souputníků diktují, kdo nesmí ve vládě být, jinak neposkytnou podporu, samozřejmě lokajové amerického imperialismu Stropnický a Šlechtová, s nimi ve vládě se ta mírová hráz nedá vybudovat. Sociální demokracie se netají tím, že bude dělat drahoty za hranice představitelnosti.

Přitom obě dvě tyto strany tragicky prohrály volby, ztratily podporu voličů a klesají do hlubin bezvýznamnosti. Oprávněně mohou mít starosti, co si počnou, bude-li vše pokračovat tak, jak to vypadá, a dojde na předčasné volby – což tu předvídám od okamžiku, kdy bylo jasné, jaká hra se tu hraje. Babiš je příliš úspěšný, je tedy nutno ho vyšachovat kontumačně, když už ty volby tak blbě dopadly.

Komická je představa, že bude Babiš vládnout takříkajíc z pozadí. Bude třebas sedět někde v kavárně v Průhonicích s mobilem u ucha a nějaký podtržtaška, toho času premiér, bude tlumočit jeho pokyny. Je to představa v intencích Leninovy teze, že stát může řídit i poučená uklízečka.

Mimochodem, ono to jde, u nás řídil stát krejčí, kterého nesměli kvůli neschopnosti pouštět na saka, ale ten stát pak podle toho vypadal.