Po zprávě o angažmá irácké odnože Al Kaidy v Sýrii asi aspoň trochu opadne nadšení pro podporu statečných revolučních demokratů bojujících proti tyranskému režimu. Nadšené pokrokové síly mají na svém kontě zrození už mnoha svinských režimů. Začalo to svržením íránského šacha a vyvrcholilo to Kaddáfím a údajnou demokratickou vlnou v Egyptě.

Potíž je samozřejmě v tom, že syrský vládnoucí režim je opravdu hanebný a vražedný. To, co se šine na jeho místo, je ovšem neméně hnusné a vražedné. Na místo ďábla se sune Belzebub. Darmo se utěšovat, že extremistů je málo, i v Sýrii. Extremistů je vždycky málo, jinak by to nebyli extremisté. Jenže extremisté mají iniciativu a jsou úporně cílevědomí. Ovládnou klíčové posty ve společnosti a máme tu diktaturu jak z učebnice. Známe to z vlastní zkušenosti: komunistů také nebyla v roce 1948 většina, jenže jejich odhodlání, organizovanosti a cílevědomosti nedokázal nikdo v zemi čelit.

Zrůdná fraška v Koreji

Souběžně s tím pokračuje příšerná groteska v Severní Koreji, Ten obézní mladík včele státu zavřel továrny v Kesongu. Tím pádem v podstatě odsoudil neurčené tisíce rodin k bídě, jejíž rozsah si těžko představíme. Je dobře, že se západní diplomatické mise zachovaly důstojně a ignorovaly jeho výzvu k evakuaci. Je to zdvořilá facka smrtonosnému tajtrlíkovi.