Jan Kaplický (*1937) je český architekt, žijící od roku 1968 v Londýně, kde vede dnes už světově proslulé studio Future Systems. Ještě před odchodem projektoval v Praze např. rodinný domek výtvarníka v Bráníku nebo různé interiéry (myslím, že jeden z nich se objevil ve filmu Věry Chytilové Faunovo pozdní odpoledne podle Brdečkovy povídky, bydlel tam Leoš Suchařípa a bylo to poblíž Malostranského náměstí, ale jistý si nejsem - třeba to někdo z vás bude vědět.

Po příchodu do Anglie projektoval Kaplický řadu staveb ve futuristickém stylu. Má rád nejnovější technologie, ale i přírodní tvary. Vytvořil svérázný styl, s nímž ovšem jen velmi těžko prorážel. Pracoval i pro NASA, navrhoval plovoucí most v docích i karosérie obytných přívěsů. K velkým realizacím se však dostal až v posledních letech, kdy navrhl tribunu Lord´s Media Centre kriketového stadionu, kde využil principu stavby lodí, nebo obchodní dům Selfbridges v Birmingamu, jehož fasáda je tvořena membránou z transparentních čoček. Podívám-li se na nové trendy v architektuře, třeba práce atelieru FOA nebo MVRDV, mám pocit, že mají ke Kaplického projektům velmi blízko. On ovšem dělal podobné věci jako oni už před čtvrt stoletím. Takže je to vlastně vizionář.

Zatím marně čekáme na nějakou Kaplického realizaci v jeho původní vlasti, kam se čas od času vrací s přednáškou. Nyní vyšly v krátkém období hned čtyři knížky (jednu z nich jsem už představil zde), které představují jeho tvorbu, skici, názory na architekturu nebo oblíbené ikony (ta ve spolupráci s Ivanem Margoliem, dalším vynikajícím českým architektem projektujícím v Londýně). Dostanete je všechny ve Fraktálech na Betlémském náměstí v Praze. Přičteme-li k tomu ještě monografii jeho někdejší životní partnerky Evy Jiřičné, máme docela přehled, co naši krajané staví nejen v Anglii, ale i jiných zemích. V případě Jiřičné dokonce i u nás.

Archiv rubriky Architektura až do r. 1998