Referuji o sobotní Psí vycházce – druhé podzimní (ta předešlá je zde). Její trasa vedla jedinou ulicí, zato jistě jednou z nejhezčích v Praze. Počasí bylo podmračené, ale nepršelo a sešlo se nás požehnaně. Mánesova ulice je rovnoběžná s dolním úsekem Vinohradské, nachází se v katastru Královských Vinohrad a Prahy 2.

Sešli jsme se na jejím dolním konci nad kolejištěm Wilsonova nádraží, kde Mánesova ústí do Španělské ulice. Nejdřív jsme mrkli do uličky Na Smetance, kde je neorenesanční budova školy od vinohradského prominentního architekta (a také starosty) Antonína Turka. Pak kolem funkcionalistického roháku s tmavočerveným keramickým obkladem, jehož autorem byl Janákův žák z Umprum Jaroslav Vančura (a který nedávno rekonstruoval Ladislav Lábus), zpět Italskou do Mánesovy. Její dolní úsek je téměř výlučně tvořen neorenesančními domy z konce XIX. století. Občas se objeví i něco novějšího, jako pozdně funkcionalistický rohák z konce 40. let od Václava Slavíka.

V Mánesově je neuvěřitelná koncentrace hospod, restaurací, barů, kaváren, čajoven a vináren. K populárním patří ovšem Kaaba, kde můžete často potkat třeba Davida Vávru, kterého tam bezesporu přitahuje interiér v pastelových barvách a s mnohými atributy tzv. bruselského stylu, včetně skutečně eklhaftních lampiček, trubkových stojánků na kytky (zejména tzv. tchynin jazyk), křesílek atd. Vaří tam výbornou kávu, což jsem otestoval po skončení PV.

V průhledech na obě strany ulicemi, které kříží Mánesovu, je řada dalších zajímavých staveb, jako třeba Sokolovna v Riegrových sadech od Františka Marka nebo škola na rohu Vinohradské od Františka Kavalíra se sochami Karla Dvořáka či Gočárův Dům zemědělské osvěty s cihlovou fasádou.

V Mánesově je i jedna sorela s socrealistickými pískovcovými reliefy. Dům projektoval Janákův žák Richard Ferdinand Podzemný na konci 50. let. V horní části ulice pak dominují domy ve stylu pozdní geometrické secese, z nichž ty nejhezčí navrhli architekti Josef Kovařovič a Bohuslav Homoláč. Ulice tu má rekonstruované mozaikové chodníky a vysazené nové stromky.

Nakonec jsme vyšli na náměstí Jiřího z Poděbrad, jemuž dominuje Plečnikův chrám Nejsvětějšího Srdce Páně z přelomu 20. a 30. let. Na náměstí je také další Turkova škola, dům už zmiňovaného Gočárova žáka Františka Marka na rohu ulice U Vinohradské vodárny, v průhledu je pak vidět Turkova neorenesanční vodárenská věž a za ní Janákův Husův sbor. Ve Slavíkově ulici pak další pěkný Homoláč.

 

Mé obrázky doplňují fotografie účastníků PV Ivo Kožušníka, Aleše Zimy a Vladimíra Škorpíka.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998