Janák - Adrie

Je známo, že některé společnosti velmi podporují vývoj kvalitní architektury a najímají si renomované projektanty, jejichž stavby se pak staly výraznými dominantami řady měst. U nás to byla třeba firma Baťa, pro niž pracovali Jan Kotěra, Josef Gočár, František Lydie Gahura nebo Vladimír Karfík, či třeba řetězec obchodních domů Brouk a Babka, spojený se jmény Jan Gillar, František Cubr, Josef Hrubý. K takovým patřila i italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurta (RAS), která byla založena v Terstu v roce 1838. Později zbohatla a expandovala do mnoha zemí. Také k nám a právě před 90 lety se rozhodla postavit v Praze své honosné sídlo. Jeho autorem byl Pavel Janák (1882-1956) – architekt, jehož 130. výročí narození si brzy připomeneme a jemuž – podobně jako Plečnikovi, budeme ještě letos věnovat zvýšenou pozornost, neboť pro vývoj naší moderní kultury měl velký význam. Janák ale nebyl zdaleka jedinou osobností, která pro RAS u nás pracovala, jak si ukážeme.

Pro svou prestižní pražskou residenci – palác Adria - si RAS vybrala skvělou parcelu na nároží Národní třídy a Jungmannovy ulice. Požadavkem bylo, aby obrys stavby evokoval severoitalské renesanční paláce, proto jsou na nárožích mohutné věže. Protože velké bankovní domy uchovávaly kapitál česky i německy hovořících obyvatel města, většinou trvaly i na tom, aby hlavní budovu navrhli společně čeští a němečtí architekti. Půdorys stavby proto vypracoval známý pražský Němec Josef Zasche, Janák pak navrhl plášť v poněkud divokých formách tehdy módního stylu art déco. Parter budovy byl obložen barevnými italskými mramory, horní část průčelí byla z probarveného umělého kamene. Sousoší Adrie na průčelí je dílem Jana Štursy, další sochařská výzdoba pak byla zadána Otto Gutfreundovi. Ten byl ale tehdy pod vlivem tzv. civilismu a jeho plastiky obyčejných lidí – dělníků, písařek a představitelů dalších profesí - se zdály konzervativnímu investorovi nevhodné a tak byla zakázka nakonec svěřena sudetskému sochaři Wilhelmu Srbovi-Schlossbauerovi. Domem prochází pasáž s řadou uměleckořemeslných detailů. Byly tu obchody, divadelní a výstavní sál i nedávno obnovená kavárna s terasou ve druhém patře. Po dokončení v polovině dvacátých let už ale styl stavby pomalu vycházel z módy a nahradil ho konstruktivismus. Mladší generace se domu posmívala a známý je i kritický komentář Le Corbusiera, který ho spatřil během návštěvy protější Kotěrovy budovy Mozartea, kde se konal cyklus přednášek avantgardních architektů.

Když se pak RAS rozhodla v roce 1928 pro stavbu dalšího paláce přímo na protější parcele, tedy na rohu Jungmannova náměstí, oslovila dalšího významného architekta a Kotěrova žáka Kamila Roškota. Ten ale odmítl přání investora, aby nároží akcentoval hodinovou věží, a tak stavbu nakonec v poněkud pozměněných – a samozřejmě usedlejších formách navrhl profesor pražské německé techniky Friedrich Lehmann (nar. 1889). Druhý palác Adrie má průčelí obložené kamennými deskami, nároží zdobí reliéf. V domě byly obchody, kanceláře, ale také luxusní byty. V horních patrech pak známý pražský módní salon Podolská a fotografický atelier Illek a Paul. Lehmanna si RAS oblíbila a tak mu zadala i další filiálky v českých městech Plzni a Ústí nad Labem – obě mají keramikou obložená průčelí a ta ústecká je navržena v expresionistickém stylu. Libereckou filiálku projektoval tamní architekt Max Kühn. V Hradci Králové našla RAS sídlo ve věžovém domě na Ulrichově náměstí, navrženém Josefem Gočárem, vnitřní zařízení je dílem dalšího významného architekta Bohumíra Kozáka.

Gočár - Ulrich

Jiným důležitým jménem, spojeným s italskou pojišťovnou, je Kotěrův žák Karel Kotas (1894-1973). Zatímco jeho ostravská budova společnosti RAS je pojata ještě dosti tradičně, brněnská stavba z let 1936-38 je nádherným příkladem funkcionalismu a je výraznou dominantou fronty domů v prostoru před hlavním brněnským nádražím. V Praze Kotas projektoval v letech 1932-40 pro zaměstnance pojišťovny řadu luxusních obytných domů s obchody v parteru. Byly pojednány ve funkcionalistickém stylu a lišily se barvou průčelí. Tmavou fasádu má palác se známým Černým pivovarem na Karlově náměstí, žluté průčelí dům v Ječné a modré dům v Příčné ulici. Výrazná je stavba na nároží ulic Sokolské a Na Bojišti s tmavočervenou keramikou, která na průčelí vytváří plastické obrazce. Mimořádný cit uplatnil Kotas při návrhu posledního domu pro RAS v Perlové ulici. Směrem do Rytířské ulice stavbu snížil a nasadil na ni valbovou střechu, také upustil od okenních pásů, aby tak bezkolizně navázal na starší zástavbu v sousedství. Průčelí do Perlové už ale nese všechny znaky moderní architektury. Poslední pražský dům pojišťovny projektoval další Kotěrův žák František Janda na malostranském Újezdě. I ten je zajímavý, mimo jiné třeba tím, že architekt svou budovu napojil na konec známé Hladové zdi na úpatí Petřína.

Riunione Adriatica di Sicurta není jedinou italskou pojišťovnou, která působila na našem území. Tou další byla třeba pojišťovna Assicurazioni Generali, která si v centru Prahy postavila dva paláce – "dortovitý" objekt na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice projektoval na konci XIX. století Friedrich Ohmann, funkcionalistický dům se známou pasáží Broadway v ulici Na Příkopě pak na konci 30. let dvojice Antonín Černý – Bohumír Kozák. Jednou z dominant Liberce je tzv. mrakodrap, který na Soukenném náměstí navrhl před válkou nám už známý Friedrich Lehmann. Obě společnosti tak nejen naši metropoli, ale i další města obohatily o významné a dnes vesměs ceněné stavby, jejichž projekty zadávaly výlučně domácím architektům.

Foto Ester Havlová a Štěpán Bartoš, klip Jiří Wagner

LN, 28. 1. 2012