Středa 18. června 2025, svátek má Milan
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

VZPOMÍNKA: In vino veritas II

diskuse (1)
Do čtrnácti dnů jsem ovládal chemii vín jako nikdo v Minchinbury a hlavně, bavilo mě to! Už nebyl problém udělat test na to či ono a vypočítat z hlavy, kolik přidat kyseliny citrusové či cukru. Ten se přidával v koncentrované formě a říkalo se mu liquer, tedy likér. Moje práce spočívala v tom, že jsem vlastně dělal dochucovače a to mě bavilo ze všeho nejvíce. Ráno mi dělníci přinesli vzorky vín, která stočili, vždy se jednalo o deset tisíc litrů, a já po zkouškách v laboratoři vypočítal, co do kterého tanku přidat. Pak se tanky dvě hodiny míchaly a znovu mi přinesli vzorky. Když parametry složení vína odpovídaly nařízeným normám, dal jsem souhlas k nabotlování čili nalahvování.

Dostat deset tisíc litrů do lahví zabralo celý den. Jelikož jsme vyráběli jen šumivá vína, dělalo se vše pod tlakem a zchlazené. To měl na starosti vedoucí dělníků Bob. Já jsem byl odpovědný za kvalitu a manažer Don za všechno ostatní. Brzo jsem se s oběma skamarádil a mnohokrát jsme po práci zůstali v mé laboratoři, kde jsme ochutnávali vína. V ochutnávce bylo největší umění. Zkušený koštéř poznal nejen, o jaký druh vína se jedná, ale když byl opravdu dobrý, tak poznal i ročník vinobraní! To jsem obdivoval. Občas za námi přijel do Minchibury mladý chemik William s representantem firmy panem Mc Lachlanem. To byl skutečný znalec vín a uměl je i vychutnat. Bylo mu přes šedesát, měl pijácký nos jak okurku až do modra, ale dokázal rozpoznat, nejen jaký druh vína koštuje, ale i to, z jakých druhů byla vína namíchána. V duchu jsem přemýšlel, zda jednou budu stejně dobrý znalec vín jako on a jestli mě to bude stát můj nos. Až do té doby, než jsem poznal pana Mc Lachlana, jsem totiž švindloval. Při ochutnávání se víno nepije. Znalec sice po prohlédnutí a očichání vína nápoj nasaje, ale jen poválí po jazyku a zase vyplivne. To mi dlouho nešlo pod vousy. Bože můj, taková dobrota a já ji mám vyplivovat? A tak jsem při tom válení vína po jazyku vždy trochu pustil hlouběji do hrtanu, polkl a vyplivl do umyvadla jen zbytek a i toho mi bylo líto! Po setkání s panem Mc Lachlanem jsem se sám a bez nucení naučil víno vyplivovat beze zbytku...

Míchání různých vín se v angličtině jmenuje blending, doslova míchanice či splynutí. V Minchinbury jsme také blendovali vína, ale hlavně proto, abychom dokázali udržet stejnou chuť, neb každý ročník byl přece jen trochu jiný. Dávno přede mnou, ba i před manažerem Donem, který také ve fabrice nebyl tak dlouho, namíchali v jednom tanku víno, které se jim moc nepovedlo. Aby je vylepšili, smíchali jej s druhým tankem, ale ani to nepřineslo žádané vylepšení. Přijelo a zase odjelo mnoho chemiků z hlavního závodu a vždy něco s vínem každý provedl, ale kvalita se nezvedala. Nakonec víno sice nalahvovali a polepili vinětami s pyšným názvem „Sparkling Red Burgundy“ (Šumivé burgundské červené), ale na prodej to nebylo a všech 50 000 lahví v drátěných koších umístili pod střechu hlavní budovy v Minchinbury. Tohle všechno jsem ovšem nevěděl, když mě mladý William zavolal a vyzval, abych se na víno šel podívat.

„Podívej se na to a jestli to za nic nestojí, tak to budeme muset odepsat! To víš, padesát tisíc lahví něco stálo a ty koše na ně potřebujeme ve výrobě taky.“

Vylezl jsem pod střechu a zjistil, že víno je doslova teplé. Bylo léto a pod plechovou střechou budovy bylo přes čtyřicet. Svezl jsem jeden koš (50 lahví) rudlíkem k sobě do laboratoře a lahve přendal do velké ledničky, kterou jsme tam za tím účelem měli. Druhý den jsem se dal do koštování a byl příjemně překvapen. Znalec jsem ještě ani zdaleka nebyl, ale dobré víno jsem už poznal. Tohle bylo přímo lahodné! Odpoledne po práci jsme s Bobem a Donem koštovali dlouho přesčas a pěkných pár lahví na náš závěrečný úsudek padlo, i když jsme nic nevyplivovali, ale poctivě polykali. Náš závěrečný úsudek byl, že se jedná o skutečně dobré víno a sekretářka Lyn má nejkrásnější nohy, co kdy z nás kdo viděl. Což byla pravda. Ta když šla ve vysokých kramflecích, tak každý chlap hned věděl, že chůze není jediné, k čemu ty nohy byly stvořeny.

Druhý den jsem zavolal Williamovi a oznámil mu výsledek svého pátrání, přičemž jsem ovšem zamlčel Lyniny nohy. Dále jsem navrhl, abychom víno svezli do sklepů, protože pod střechou by se mohlo v tom vedru zkazit. William trochu zaváhal, zřejmě měl v plánu mi nařídit, abychom lahve vylili, ale nakonec souhlasil, abychom teda lahve převezli z pod střechy do sklepů a já abych poslal s řidičem do hlavního závodu jeden crate (koš = 50 lahví). Nevím, kdo všechno Sparkling Burgundy v hlavním závodě ochutnával, ale druhý den mi William zavolal, abych poslal koše dva. Do týdne řidič Harry odvezl všechno Sparkling Burgundy do hlavního závodu. Tam víno poslali do dvou soutěží. V Adelaide víno získalo stříbrnou medaili a v Perthu dokonce zlatou.

„Takové dobré víno,“ lamentoval Don: „a nezbyla ani lahev...“

„No,“ zjihl mi hlas: „omylem jsem zapoměl poslat, co zbylo v lednici.“

Don ji otevřel a překvapením pískl. Lednice byla vrchovatě naplněná lahvemi lahodného burgundského.

„Já jsem zase zapoměl paletu košů burgundského pod střechou,“ oznámil Bob, „ale jestli chceš, tak ji nechám zítra svézt dolů a poslat do hlavního ...“

„Svez ji!“ utnul mu řeč Don, „ale dolů do sklepa. Počkáme, až si o ni zavolají.“

Což, myslím, bylo to nejmoudřejší rozhodnutí, které mohl udělat, protože hlavní závod, netuše, že ještě máme paletu, si o ni nikdy nezavolal.

Horší bylo, že po mně pak chtěli, abych Sparkling Burgundy znovu vyrobil, akorát že si už nikdo nepamatoval, co s tím po vyrobení všechno dělali. Burgundy jsem vyráběl dál, ale už nikdy nemělo tu kvalitu. Po letech, když už jsem dávno u firmy nebyl, jsem v nějakém vědeckém magazínu četl, že vědci přišli na to, že červené víno ponecháno v padesátistupňové teplotě stárne nejméně dvakrát tak rychle.... a červené víno, jak známo, svoji kvalitu věkem zvyšuje. Až do patnácti let. Kdybych byl chytřejší, byl bych si tu neobvyklou kvalitu s tím, že víno bylo pod horkou střechou pár let, dal dohromady a dnes bych mohl být skutečně zámožný penzista!

Pokračování příště

******
Poznámka redakce: 22. února vyšly v nakladatelství Šulc-Švarc dva románové příběhy Stanislava Moce pod názvem Údolí nočních papoušků - Itikani.

Jan Kovanic
18. 6. 2025

Žádné „dvoustátní“ řešení pro sudetské Němce a palestinské Araby

Aston Ondřej Neff
18. 6. 2025

Není to často používané slovo.

Gustav Sitař
18. 6. 2025

Esej, který ovlivnil volby v USA.

Petr Homola
18. 6. 2025

Izrael se na Írán připravuje v podstatě nepřetržitě.

Konzervativní noviny
18. 6. 2025

Evropští představitelé by měli přestat radit Izraelcům, aby „ustoupili“.

Josef Kopecký
17. 6. 2025

Miliarda přijatá v bitcoinech od muže zapleteného do obchodu s drogami zaměstnává poslance. Šéf...

fred Alfred Hostička
17. 6. 2025

Při úterní diskuzi sedmi českých europoslanců na CNN Prima News přišla řeč na zbrojní výdaje, snahy...

Lidovky.cz, ČTK
17. 6. 2025

Na jihovýchodě Indonésie vybuchla v úterý sopka Lewotobi Laki-Laki a vyvrhla sloup popela až do...

ČTK, Lidovky.cz
17. 6. 2025

Íránská armáda varovala, že brzy zaútočí na Izrael, a vyzvala obyvatele izraelských měst Haify a...

Lidovky.cz, ČTK
17. 6. 2025

Polsko eviduje rušení signálu GPS nad Baltským mořem, které podle něj souvisí s akcemi Ruska,...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz