Boris Johnson, ministr zahraničí nové britské vlády, prohlásil, že Velká Británie pomůže „jakýmkoliv způsobem“ k tomu, aby se Turecko stalo členem EU. Vzhledem k brexitu, za který plédoval, se to zdá být téměř neuvěřitelné.

O tom, že „muži politiky“ jsou často nevypočitatelní, svědčí výrok ministra zahraničí ve vládě Theresy Mayové o „podpoře Turecka v jeho snaze stát se členem EU, a to jakýmkoliv způsobem“. Stalo se tak na jeho návštěvě v Turecku, která měla za cíl upevnit vazby Turecka a Velké Británie po brexitu. Komentáře k tomuto výroku jsou velmi nelichotivé. Připomínají, že 17. 4. 2016, asi dva měsíce před hlasováním v referendu o setrvání Británie v EU, Johnson v jednom svém prohlášení tvrdil, že Británie musí opustit EU i proto, že je velmi reálné „nebezpečí vstupu Turecka do EU“.

Nyní, poté, co britští voliči nevelkou většinou podpořili tábor Leave, tj. odpůrců setrvání Velké Británie v EU, by nám pan ministr chtěl do EU „propašovat“ Turecko v situaci, kdy se Turecko ještě více vrací do náruče militantních náboženských států, kterých je na Blízkém a Středním východě požehnaně.

O tom, že Mayová bude mít s Johnsonem potíže, se spekulovalo ještě před jeho jmenováním do ministerského křesla. Nedávno premiérku docela „naštval“ tím, když si zavěštil, kdy bude Británie aktivovat článek 50 o vystoupení z EU. Tvrdil, že to bude „někdy počátkem roku“. Mayová považovala za nutné oznámit, že datum aktivace článku 50 je v její kompetenci a nikdo jí do toho nebude mluvit.

Britská podpora členství Turecka v EU se dá samozřejmě považovat i za pokus naznačit šéfům EU, že s Británií musí jednat ohleduplně a ne jí vyhrožovat uzavřením evropského trhu pro britské zboží. Johnson moc dobře ví, že členství Turecka v EU je v současné době mimo jakoukoliv realitu a nemůže v Evropské radě, ve vrcholném orgánu EU sestávajícím z premiérů a prezidentů členských států EU, projít. Turecko totiž není zdaleka tak důležité, jak se nám snaží zejména Německo podsouvat. Dohoda s Tureckem o vracení migrantů zatím spíše nefunguje, než funguje, a dramatický pokles počtu migrantů směřujících do Německa není ani zásluhou této dohody. V Řecku samotném již nefunguje automatická doprava migrantů z ostrovů u Turecka na pevninu a balkánské hranice EU jsou z větší části oploceny.

Nicméně oportunismus Johnsona mě docela překvapil a musím s lítostí konstatovat, že Johnson je spíše hloupý, než zábavný.