Je zajímavé sledovat, jak všichni účastníci karikaturního skandálu okamžitě přejali dikci rozvášněných muslimů (zobrazení Proroka versus svoboda slova). Povšimněme si konečně toho, co na oné nesjlavnější karikatuře vidíme: na hlavě Prorokově sedí bomba. Ta bomba něco zkratkou sděluje a něco znamená. Co znamená, to ví každý, kdo čte noviny, a zejména dobře to vědí lidé v Izraeli a v New Yorku po 11. září. Západní civilizace prostě stále naléhavěji spojuje představu praktického islámu s bombovými útoky proti civilistům. Karikatura říká právě toto, a zároveň s velkou dávkou posměchu konstatuje, že se děti Prorokovy setsakramentsky svému božskému vzoru vymkly z ruky. Toť vše. Pochybuji totiž, že by muslimský svět do podobné míry rozzuřil obrázek Proroka s košem dejme tomu sušených fíků na jeho velectěné hlavě.

Takže můžeme konstatovat, že muslimové se – úplně stejně jako my – nejvíc hněvají pro pravdu. Potrefená husa – ať žije kdekoli – zkrátka kejhá nejvíc.

Muslimové tedy neprotestují proti faktu, že Mohamed má na hlavě právě tento předmět, který by snad mohl být vnímán jako urážka, protestují raději proti faktu jeho zobrazení. Tím se velmi chytře a automaticky stírá a eliminuje debata k obsahu karikatury, a tedy debata k charakteru dnešního islámského světa, v němž nebezpečně posilují agresivní proudy.

Dále je fascinující, kde se vzala tak zčistajasna argumentace tak vytříbená, sjednocená až úderná. Od nejprostších lidí, kteří nejspíš neumí ani psát a nemají co jíst, až po učené autority pokřikují na kameru všichni totéž. Takže mešity a jejich hustá síť slouží k nesmírné indoktrinaci obyvatelstva, které si neumí, patrně nesmí a možná ani nechce udělat na věc vlastní názor. Pozoruhodné.

A konečně – pokud by skutečně vedla naše muslimské bratry k výronu vražedné nenávisti vůči Evropanům jen čistočistá láska k Mohamedovi, pak by jako protitah vymysleli soutěž o nejlepší karikaturu Ježíše, Boha nebo třeba Jehovy. Ale oni si vybrali holokaust, vraždu šesti milionů nevinných lidí, s nimiž oni sami tehdy neměli pranic společného. Musíme proto zapátrat, kde mají muslimové hranice morálky. Odpověď je mrazivá: jejich skrupule jsou bez hranic. A žízeň jejich kazatelů neuhasitelná.

A tím se dostáváme k závěru: v danou historickou chvíli Prorok na hlavě nemohl mít – při vší lítosti a snaze – na své hlavě nic jiného než právě tu bombu. Měl by se ho někdo otázat, zda je s tím spokojen. Neměl by někdo číslo jeho mobilního telefonu?