Tento Medved bez háčku je možná českého a zcela určitě židovského původu. Narodil se v roce 1948 ve Filadelfii. Jeho otec, vědec v oboru mimoplanetárního výzkumu, pracoval u NASA v Kalifornii. Tam syn Michael absolvoval povinnou školní docházku, jako šestnáctiletý byl přijat na prestižní univerzitu Yale, kde studia dokončil v roce 1969. Jako ještě značný mladíček začal pracovat, též jako speech writer, pro hodně radikálního černošského kongresmana jménem Ron Dellums. Proslulé je Churchillovo rčení, že ten, kdo v mládí nebyl socialistou, tak nikdy nebyl mlád, kdežto kdo jím v dospělosti zůstal, nikdy nedospěl. Oprávněnost Winstonových slov Medved potvrdil, když již v roce 1980 se angažoval ve volební kampani, jež vedla k úspěšnému zvolení konzervativního Ronalda Reagana.

Medved je autorem několika knih, z nichžjednu - Hollywood vs. America (1992) – kritik v liberálním časopise The New Republic ohodnotil jako nejpitomější, jakou kdy četl. Medved se nezavděčil v židovských kruzích za svou obhajobu Mel Gibsona a jeho filmu The Passion of the Christ (2004), považovaného za antisemitský.

- - -

V Bílém domě, při příležitosti započetí svatého měsíce Ramadanu, hostitel Barack Hussein Obama svým mohamedánským hostům vyjádřil svůj naprostý souhlas s výstavbou velemešity v dost intimním sousedství onoho Ground Zero, kde Amerika utrpěla největší ztrátu životů na svém území. Zdůraznil samozřejmost, o níž přece nikdo nepochyboval, totiž o platnosti ústavy, komukoliv zaručující na soukromém majetku soukromě si cokoliv stavět. Prezident hostitel toho večera své mohamedánské společnosti ani jedním slovem nenaznačil nevhodnost, nepatřičnost takové budovatelské iniciativy.

Leckdo nevlídně zareagoval. Tento Medved tak učinil v internetovém zdroji (Townhall, 18.8.2010) článkem s názvem „The President Distorts Arguments on Ground Zero Mosque“. Že Obama, peskující kritiky onoho Cordoba projektu, jejich údajné popírání práva náboženské svobody, se pouští do boje proti neexistujícím fantomům.

Medvedova slova: „Žádné společenství jakékoliv víry nemůže využívat náboženské svobody jako zdůvodnění si vystavět cokoliv, kdekoliv se mu zachce. Všechny větší projekty – ať křesťanské, židovské, muslimské či světské – musí absolvovat zkoušku své vhodnosti, a v některých případech změnit své plány, přizpůsobit se oprávněným zájmům společnosti.

Ne všichni muslimové jsou stejní, ale všechny mešity stejné jsou aspoň v jednom důležitém bodě: všechny oslavují islám. Velebí jeho učení, tradice, historii a jeho následovníky.

Ano, američtí muslimové mají právo věnovat se své víře ve svých mešitách. Ale je mohutně nevhodné oslavovat a glorifikovat jednu specifickou víru na místě jednoho z nejvíc proslulých zločinů v dějinách.

Jestliže umírnění muslimové zamýšlí stavět na onom specifickém místě, měl by tam vzniknout truchlící památník k poctě zahynuvších, s výslovným přiznáním pokřivené, ďábelské teologie, která motivovala tamější vrahy. A neměla by to být okázalá vítězoslavná stavba o třinácti poschodích se záměrem se stát tím nejviditelnějším centrem islámské víry a kultury.

Naléhavý důraz stavět právě na onom místě vysílá nepoctivou, znepokojující zprávu: že islám necítí mít něco společného s útokem 11. září, že plánovači zamýšlené mešity nesdílejí vůbec žádný pocit hanby za vyznavače téže náboženské víry, kteří plánovali a provedli ony zločiny.

Zbývá ještě jedno možné vysvětlení tvrdohlavého odmítnutí uskutečnit zamýšlený projekt na jiném místě a to je ještě víc znepokojivé: že vlastně stavitelé mešity nejen nesdílejí pocit hanby za to, co se stalo u Ground Zero, ale že oni na to jsou pyšni.“

Medved se poté zabývá komplikovanými pocity slušných muslimů v souvislosti s počínáním tamějších radikálů, teď se změnou, jež Osamu bin Ladina z jeho doupěte na neznámé adrese znovu povýšila téměř do centra mediální pozornosti, též jak tento Cordoba House projekt přitahuje tolik pozornosti vůči muslimské menšině, v USA odhadované na pouhé jedno procento všeho obyvatelstva. Též se zmiňuje o kontrastu s pocity provinění mezi křesťany za nezřídka kruté počínání křižáků před mnohými již dávnými stoletími.

Medved uzavírá: „ Místa hrůzného masakru by se nikdy neměla stát ohniskem pýchy a velebením víry, jež byla inspirací masovým vrahům. To jsou místa ke vzdání pocty mrtvým, ne jejich vrahům.

Rozhodnutí trvat na původním plánu výstavby kontroverzní mešity a prezidentův postoj v obhajobě takových plánů se snaží popřít nebo vymýtit spojení mezi učením islámu a teroristy, kteří vraždili v jeho jménu.

Ve svém projevu na toto téma Obama důrazně prohlásil: Toto je Amerika – jako kdyby jen jednostranná prezentace sporné záležitosti vyjadřovala opravdové americké hodnoty.

Ve skutečnosti jednou z našich významných národních tradic je důraz na osobní zodpovědnosti. Jakákoliv snaha ignorovat (nebo, co je horší, velebit) spojitost islámu se zločiny 11. září jsou urážkou – a útokem – na tento hrdý americký princip.“

Prostořeký autor užil výrazů „an insult and an assault.“

- - -

Medved každý den tři hodiny tráví u mikrofonu v rozhlasovém studiu, jeho daily show vysílá 200 stanic, s odhadovaným počtem téměř pěti milionů posluchačů.

Keith Olbermann, politicky mimořádně korektní mediální postava v kolosu NBC, vyhodnotil Medveda jako toho úplně nejhoršího člověka na světě (worst person in the world).

K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče