Moderní naše doba umožnila zážitky donedávna nepředstavitelné. Teď za oceánem, několika málo dotyky na klávesnici se mi na obrazovce vynoří rovněž donedávna oprávněně neznámý Andrej Babiš, bývalý normalizační komunista, slovenský rodák, nynější český politicko-ekonomický magnát, místopředseda vlády, majitel ANO 2011, majitel novin (Mladá fronta Dnes, Lidovky), rozhlasu, dalších mnohých medií, střed i střet všelijakých zájmů, a zřejmě i zdroj nemalého temperamentu. Zásluhou internetu jsem sledoval jeho prokurátorské šlehy na adresu bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, který údajně uloupil miliardy peněz. Babišem označen jako symbol národní korupce, s konkrétním obviněním, že schlamstnul šedesát nebo sto milionů za privatizaci Škodaxportu.

Prohřešky takového kalibru aby hrozily pořádně dlouhým pobytem za mřížemi buď pachateli takových nepravostí, nebo žalobci - v případě, že by svá tvrzení neprokázal. V českých podmínkách platí poslanecká imunita, na rozdíl od těch amerických, kde jak provinilému kongresmanovi, tak senátorovi mohou promptně nasadit želízka. Nestává se tak příliš často. Nezaslouženě například uniká Harry Reid, senátor z neřestné Nevady, donedávna Speaker neboli předseda senátu, za své lživé obvinění Mita Romneyho, neúspěšného prezidentského kandidáta, že se po řadu let vyhýbal placení daní. A dodnes se Reid za tuto svou hanebnost odmítá omluvit.

Domnívám se, téměř jsem přesvědčen, že první prezident George Washington byl ušetřen příliš jadrného zatracování, jaké postihlo nejednoho z jeho následovníků - Adams, Madison, Jefferson, Jackson, leckteré další veličiny. Autoři a adresáti lichotek, že to jsou chlípníci, zvrhlíci, pederastové, prznitelé, ba i mordýři. Zejména jim přisuzovány vlastnosti zlodějů, lupičů, odporné pakáže, uvíznuvší v tak nevábné kádrové žumpě.

Průběhem devatenáctého století ubývalo na takových nehoráznostech, jakož i na kvalitě vůdčích postav s občasnou výjimkou, z nichž tou největší, neznamenitější byl Abraham Lincoln, jenž byl zavražděn - úděl nejednoho prezidenta, z nichž John F. Kennedy v následujícím století byl prozatím ten nejposlednější.

- - -

V prozatím posledních letech v politickém prostředí zřetelně povadla vzájemná vřelost, ochota ke kolegialitě, natož kamarádství mezi zastánci si příliš vzdálené ideologické orientace: Takové minus aspoň částečně kompenzuje pokles vzájemné slovní nevlídnosti - čím méně antagonisté spolu komunikují, tím ovšem víc ubývá příležitosti k vzájemnému tupení.

Nynější nepochybně nesnadná doba se ale postarala o opačný extrém směrem až k extrémní opatrnosti, že jakákoliv zmínka by se mohla stát důvodem obvinění ze spáchání některého z ismů, z nichž nejstrašnějším zločinem je ovšem rasismus. Však i ex-prezident Carter, laureát Nobelovy cenu míru, několikrát zdůraznil své přesvědčení, že cokoliv nepříznivého o Barackovi Husseinu Obamovi vysloveného je důkazem rasismu. Však proto to nebyl ani jeden z jeho domácích oponentů, ale outsider - anglický lord Monckton, někdejší poradce M. Thatcherové, kdo otevřeně, specificky přednesl řadu důvodů k diskvalifikaci osoby jednou narozené v Mombase, jindy pak v Honolulu.

Příští rok 2016 v amerických prezidentských volbách se v soutěži o nastěhování do Bílého domu promítnou vhodné názorové metamorfozy kandidátů bývalých a nynějších na ledajaké ošidnosti jako například na písmena LGBT (Lesbian, Gay, Bisexual, Transgender). Ona otázka same-sex marriage, usilovat o vstup do manželství s osobou stejného pohlaví:

1996, Obama, tehdejší kandidát na zvolení do senátu ve státě Illinois, jeho stanovisko bylo pozitivní.

2004, kandidát na zvolení de federálnío senátu ve Washingtonu, jeho stanovisko bylo opačné, negativní. V roce 2008 jakožto kandidát na zvolení prezidentem, je potvrdil slovy: „Věřím, že manželství je svazek mezi mužem a ženou. Pro mě jako křesťana je to rovněž svazek posvátný.“

2012, týž Obama, tentokrát kandidát na prezidentské znovuzvolení, v této ošemetné záležitosti předložil důvody popírající všechny ty předchozí.

(V této souvislosti osvěžující změnou mi byl profesor Petr Piťha svým březňovým projevem letošního roku 2015 v katedrále Sv. Víta. Tento český katolický kněz, bohemista, spoluzakladatel české matematické lingvistiky, autor, pedagog, první ministr školství ve vládě Václava Klause, se s otázkou v Americe tolik ošidnou vypořádal zřetelným, nekontroverzním sdělením: „Jako muž mohu zplodit, ale nemohu porodit dítě.“ Víc snad nemusel dodávat.)

- - -

Na rozdíl od Obamy, jehož kandidaturu v příštím roce 2016 ústava neumožňuje, jím v minulosti poražená konkurentka Hillary Clintonová měla proti bývalému vítězi nepopiratelnou výhodu nikoliv své rasy, ale svého feminismu. Však proto pevně třímala štít ženství, při nejedné příležitosti zdůrazňuje trvající válečný stav - war against women - proti všem ženám světa, polovině lidstva. Nezmiňováno však zůstává středověké počínání Saúdské Arábie, tohoto štědrého mnohomilionového, snad i miliardovového mecenáše nadace manželů Clintonových - Billa a Hillary.

Nadšenou podpůrkyní této o návrat do Bílého domu usilující zájemnkyně se nezdá být Camille Paglia, absolventka mé zdejší univerzity v Binghamtonu, rovněž místní rodačka (Endicott,N.Y.), významná publicistka a feministka. O nynější kandidátce Hillary se nevřele vyjadřuje, o nejednom jejím pokrytectví. Mnohanásobně šálená manželka kryla svého chlípného manžela, plejády jeho postelových nepřístrojností, dokonce i trestní činy řízného znásilňování. Oba se snažili zničit příliš upovídanou Moniku Lewinskou, dychtivou orální aktivistku. „Kdokoliv respektuje směrnice sexuálního harašení, musel vidět mocenský nepoměr mezi Clintonem a Lewinskou, jeden z nejgrotesknějších v dějinách sexuálního zločinu. On je sexuální zločinec. A jeho znovu posadit do Bílého domu? Hillary se svezla na jeho coattails (“šosu“). Ona propadla při kvalifikačních zkouškách u advokátní komory ve Washingtonu, jediným důvodem, proč šla do Arkansasu a dostala místo v Rose advokátní firmě, byla skutečnost, že její manžel byl politik.“ Tolik a ještě víc uvedla zdejší rodačka, s italským příjmením Paglia.

Již v nedávném textu (Různé motivy a přizpůsobované pravdy) jsem se zmínil, že na rozdíl od svého předchůdce tato nynější kandidátka na prezidentský trůn nemá potíže s předložením důvěryhodného rodného listu, ale s prezentací svých všelijakých zážitků. Často jsme ji viděli a slyšeli v interview po příletu do tradičně rozhašteřených balkánských končin, jak nám detailně líčila své dramatické zážitky v Bosně, plno střelby jejím směrem. To vše si vymyslela. Když konečně konfrontována s realitou, bez váhání vysvětlila takovou bezvýznamnou nepřesnost: byla příliš unavená, takové přeřeknutí se snadno stane. Jenže totéž přeřeknutí opakovala při nejedné další příležitosti, ve stavu perfektní svěžesti.

Nebude bez zajímavosti sledovat, zda si její konkurenti příliš troufnou upozornit na její nonšalantní zacházení s tolik pružnou realitou.

Nabízejí se jiné příklady. Ve svých memoárech zdůrazňovala, že po svém vystěhování z Bílého domu Clintoni byli zcela bez peněz, úplní žebráci. Tak tvrdila ona nemajetná se značným ministerským platem, navíc pobírající značné autorské honoráře v šesticiferném dolarovém rozsahu.

Ještě obtížnější překážkou k dosažení jejího kýženého prezidentství není záležitost kolika že nashromážděných milionů dolarů, ale smrti čtyř osob včetně J. Christophera Stevense, amerického velvyslance v Libyi. Toť případ v Benghází, v září 2012, doba krátce před tehdejšími prezidentskými volbami, v kampani, v níž o úspěšné znovuzvolení usilující Obama zdůrazňoval své velké zásluhy při potlačení a téměř již totální likvidaci a-Kájdy.

Leckdo, včetně velvyslance Stevense, upozorňoval a potřebných bezpečnostních opatření se marně domáhal. Evakuace personálu byla snadno uskutečnitelná, z americké letecké báze v jižní Itálii to byla záležitost několika hodin, k nimž nejspíš z důvodu domácích volebnich priorit nedošlo.

Došlo k přeinterpretaci reality Příslušný vyšetřující výbor Kongresu mnohé hodiny zasedal, Hillary předvolána jako svědek a na nevhodné otázky odpovídala popuzeně.

Benghází s potenciálem větším než aféra Watergate, která smetla Nixona, donuceného rezignovat - prozatím první případ v americké historii. Jak zdůraznil vlivný kongresman Steve King, v Benghází zahynuli čtyři Američané včetně velvyslance, kdežto ve Watergate aféře život neztratil nikdo.

Hillary též bude mít před sebou fůru jiného obtížného vysvětlování, týkající se manipulace emailů nijak dovoleným způsobem, proč a jak korespondence v počtu přemnoha tisíců k nenalezení zmizela.

Výsledky průzkumů momentální nálady národa oznamují podstatný úpadek veřejných sympatií vůči bývalé první dámě státu, která dychtí tuto roli si ve vlastní režii zopakovat.

Že by tentokrát došlo k oprávněným výkřikům „Ty lhářko“? Že třeba nějaký amerikánský zálesák slovenského až podkarpatoruského původu s babišovským temperamentem by se rozběsnil? Inu, něco uvidíme a uslyšíme.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče