Speak softly and carry a big stick - "Mluv privětivě , ale v ruce drž pořádný klacek." Takové bylo dopoučení legendárního prezidenta Teddy Roosevelta začátkem dvacátého století.

Od té doby jsme značně pokročili - ovšemže k horšímu. Tak již nejednou poznamenal výtečný myslitel, černošský ekonom Thomas Sowell, s povzdychem, že neschopnost či aspoň neochota hodnotit rozhodující osobnopsti podle jejich skutečných činů jsou ve svých důsledcích jedním z nejvýznamnějších prohřešků naší doby. Jakoby sanity neboli zdravý rozum se stával sporným, obtížně zvládnutelným kritériem.

Všechno, co se v době jeho prezidentování nepovedlo, Barack Hussein Obama neměl potíže vysvětlit počínáním svého předchůdce, vlivy všemožnými, nikdy však svou vlastní zásluhou. Jenže on to například byl, kdo dal syrskému Assádovi ultimatum, aby respektoval požadavky nejen Washingtonu - nepřekročit červenou čáru. Tu Assád ovšem překročil, varování ignoroval a vůbec nic se nestalo. A nejeden z významných činitelů v tomto světě postřehl a příslušně zareagoval.

"Pokládán za nevinného , pokud soud nevyřkne odsuzující rozsudek," je pravidlo platné v justici , nikoliv ale v jiném počínání jako například v politice, tvrdí již zmíněný výtečný Sowell. Dodává, že George W. Bushe, jakkoliv řízně kritizovaného, nelze podezírat z nedostatku patriotismu, což však není předpoklad v případě jeho nynějšího nástupce v Bílém domě. Jeho bývalí či ještě setrvávající podpůrci ale nemají právo na své rozčarování. Přece věděli a neměli právo nevědět, z jakého prostředí Obama pocházel, jakou matkou a velebníčkem Jeremiahem Wrightem byl vychováván k nenávisti k Americe, jaká tehdy existovala, a tudíž i k úsilí ji důkladně předělat, což se v nemalé míře daří.

S pominutím mnohých důkladných neduhů jako rozpočtové schodky, růst národního dluhu, pokles nezaměstnanosti, poslužme si jedním příkladem - hodnocením úspěchů či spíš neúspěchů ve dvanácté třídě povinné školní docházky (National Assessment of Educational Progress). Na základě dat 92 000 žactva ve veřejných a soukromých školách, 7. května 2014 byl ve Washingtonu oznámen výsledek. Jak Arne Duncan, ministr školství, tak John Eastron, vedoucí odboru statistického hodnocení, došli k tristnímu závěru o nepřijatelném stavu stagnace: za posledních dvacet let se nedosáhlo zlpšení v četbě žactva , v níž uspělo bělochů 47 %, Asiatů 47 %, Indiánů 26 % , Hispánců - Latinos 23 %, Afro-Američanů neboli černochů 16 %. V matematice dosaženy výsledky tyto: Asiaté 47 %, běloši 33 %, Lations a Indiáni 12 %, černoši 7 %.

Obama zareagoval finanční výpomocí 4,35 miliard USD těm zaostalým, ale současně jim uškodil zásluhou iniciativy svého blízkého spolupracovníka Erica Holdera ve funkci Attorney General - verze ministra spravedlnosti. Ten se totiž všemožně snaží bránit činnosti tzv. charter schools (charter - "charta, patent, výsadní listina") vykazujících úspěch v prostředí, kde vliv učitelských odborů je nulový.

Jednou z hlavních překážek řádného vzdělávání je nedostatečná, až zcela neexistující disciplína nezvládnutelné menšiny vandalů, což ovšem ve valné většině jsou hoši černoši. Rozhodně nikoliv asijské dívčiny. Tato disproporce je nepřijatelná Holderovi, Obamově člověku, takže pokusy o trestání autentických provinilců poskytují příležitost k politicky vždy vítaným protestům proti diskriminaci, neutuchajícímu rasismu. Čímž se ovšem promarňuje příležitost k vylepšení vzdělávání dětí z převážně chudého prostředí, zpravidla bez otců, rodičovské autority, a tak i pravděpodobnost v pozdějším dospělém životě chudobě uniknout.

- - -

Ze školního teď zpět do mezinárodního prostředí a to s potřebným připomenutím pruského osvíceného monarchy Friedricha Velikého, jenž diplomacii beze zbraní přirovnal k hudbě bez hudebních nástrojů. Takovou analogii by ovšem Obama s celým svým štábem spolupracovníků a poradců odmítl. Však zcela nedávno (květen 2014) Susan Riceová, poradkyně v záležitosteh národní bezpečnosti, ujišťovala izraelské představitele, že diplomacie je ta nejlepší cesta, jak přimět Irán, aby přestal se svým úsilím stát se atomovou mocností.

Obama nepřestává zdůrazňovat svou naději o vylepšení vztahů s íránskou islámskou republikou. V projevu k mohutným davům při příležitosti 25. výročí smrti ajatolláha Rúholláha Chomejního jeho nynější nejvyšší zástupce Ali Chameneí opakoval své trvající přesvědčení o Americe jako Velkém Satanovi, se zdůrazněním, že "Bitva a džihád jsou nekonečné, Amerika nemůže nic dělat, však se zřekla možnosti jakékoliv vojenské akce."

Což byla zřetelná reakce na Obamův projev na vojenské akademii West Point, kde zdůraznil neochotu použit vojenskou moc se slovy: "Poněvadž vlastníme nejlepší kladivo, to ještě neznamená, že hřebík je každým naším problémem."

Obama podpořil slova činem, totiž snahou zabránit Kongresu , aby na Írán uvalil další potřebné sankce.

Ujišťování o nabízeném přátelství pokračují, slova doprovázejí činy ve formě naprosté nečinnosti Washingtonu - neochotě se v roce 2009, tom prvním svého prezidentování, kdy Obama odmítl se nevlídně vyjádřit o íránském, nijak šetrným potlačením prodemokratikých protestů zejména z kruhů mládeže.

Není známo, že Írán, tolik islámský, by byl zavrhl své úsilí zničit stát Israel - všech těch pět či kolik milionů Židů.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče