Myslí se mi promítla léta padesátá a v nich poddůstojník z povolání, který u pétépáckého praporu beze zbraně, mínil černým baronům do reakčních mozkovic vnášet pravdy o vědeckém socialismu. "Kdo tady z vás umí číst?" uvedl se kolektivu kulaků, kněží, vyhozených vysokoškoláků. Nikdo se nehlásil, až pak jedna ruka se přece jen zvedla a politruk pravil: "Mně to s tim čtením tak moc nejde, tak vy to přečtěte a já vám pak vysvětlím, vo čem to vlastně bylo."

Na opačném břehu Atlantiku jsem se později, rovněž v roli pedagogické, na americké univerzitě musel potýkat s nedostatkem zájmu a přebytkem averze ke konkrétnu. Dost to tehdy všeobecný stav mysli a myšlení, s nedostatkem zábran mít názor a vynášet rozsudky i na nejzapeklitější socio-ekonomicko-politická témata, a zároveň s dost značnou nechutí se obtěžovat s fakty, na nichž by rozsudky měly a jedině mohly být vystavěny. Sebevědomě se roztrubovat o hydře neokolonialismu, aniž bych se dovedl orientovat na mapě světa.

V každém semestru zpravidla v několika písemných zkouškách jsem si ověřoval rozsah vědomostního zázemí, všeobecnou znalost faktů. Napřed sehnat cihly a teprve pak stavět budovu. Strávit principy, pravidla, precedenty a teprve poté je aplikovat na realitu. Neplést si souostroví Maldive s Islas Malvinas, Argentiňany takto pojmenovaných ostrovů Falklandských, jež chtějí Britům uzmout a dosud se jim to nedaří - tak jak si opakovaně plete Barack Hussein Obama, dosud údajně nejmocnější tvor na této planetě.

"Krabové lezou či plavou?" vznesl jsem otázku v kurzu mezinárodního práva.

Koho by to mělo zajímat?

Rozhodně to zajímá Rusy a Japonce. Jestliže korýšové jsou plavby schopní (japonské to tvrzení), nejsou součástí tzv. continental shelf, jsou součástí high seas - "otevřených moří", lovit je může kdokoliv a pobřežní Rusko na ně nemá vlastnický monopol a marné je jeho zdůrazňování, že taková stvoření neplují, ale po dně se pouze plouží, čímž se zaručuje ruský majetnický monopol, a důsledný jurista aby je pokládal za ruské státní občany. Tedy aby žáci znali mezinárodní konvenci z roku 1958, potřebnou odpověď poskytující.

Zmínil se mi kolega o studentovi, ani hloupém, ani lenivém, který byl přesvědčen, že druhá světová válka se konala v devatenáctém století. Kolega se ho zeptal, kolik že absolvoval kurzů historie. Prý pouze jeden - v katalogu uvedený jako "Dějiny budoucnosti", vyučoval ho jeden mezinárodně uznávaný futurolog.

- - -

Klientela to byla čtverého druhu: 1. bystří a pilní; 2. pomalejší a líní; 3. chytří a líní; 4. natvrdlí pilňáčkové. Kategorie vyjmenované v pořadí rostoucí obtížnosti s jejich hodnocením. Kategorie první a druhá - s tím problém není: známky buď výtečné, nebo nedostatečné. Třetí skupina je zpravidla léčitelná jedním pořádným pololetním kopancem. Nejobtížnější je kategorie čtvrtá, od ní slyšet over and over, jak hodně, tvrdě, důkladně dotyčný se snažil a takhle bídně, nespravedllivě že dopadl. Odpovídám, že píli mohu toliko teoreticky oceňovat, ale známkovat mohu jen výsledky skutečně docílené.

Stavitelům velmi často chybí cihly, jimiž jsou sklady přeplněné. Spousty čitelných, inteligentně uspořádných rukovětí v dosahu, dozvědět se vše potřebné.

Nicméně jako známkující kantor jsem se dozvídal i takové lahůdky:

Kašmír je území, o něž se již mnoho let sváří tyto země: Izrael s Egyptem; Sovětský svaz s Polskem; Kambodža se Syrií.

V této době desetitisíce lidí v jihovýchodní Asii utíká odkud kam: z Etiopie do Sudánu; z Íránu; z Kuby do Miami.

Zdaleka největší, nejmohutnější řeka světa: Ganges, Thames, Seine. Jeden řekoznalec přisoudil Rýn do Egypta k pyramidám.

Zanzibar je součástí státu tohoto: Brazilie; Austrálie; Libanonu.

Ho Chi Minh City se dřív jmenovalo Peking; Pol Pot; Hongkong; Tokyo; Hiroshyma.

Evropské země s dlouholetou tradicí neutrality: Amsterodam; Laos; New Zealand.

Též jsem se dozvěděl - od židovské dívky - že ministerským předsedou Izraele je Mr. Arafat.

Ne ovšem všechna fakta, onen potřebný stavební materiál, mají stejnou váhu. Například přemnozí Američané si libují v obskurních statistických údajích z historie baseballu. Steve Tesich, známý hollywoodský scénárista jugoslávského původu (Jugoslávie je africký stát, sousedící s Pakistánem a Venezuelou) napsal zajímavý esej o "fact freaks", o sklonech omamování se fakty, o posedlosti, propadání přeinformovaností.

Jestliže si lze splést domácí Mississippi s Amazonkou, o to víc veselejší výsledky zazáří na vzdálenějších adresách. V kurzu o východoevropských politických systémech se mi ve třídě setkalo sedmdesát zájemců a do finiše jich vydrželo padesát. V závěrečné zkoušce nejlíp obstál nedávný polský přistěhovalec Witoslaw Adamski a naprostý nepolák Chinghaeng Cho.

Ostatní jména raději uvádět nebudu, povedla se jim i taková tvrzení:

Neslovanské země ve východní Evropě: Polsko, SSSR.

Hlavním městem Albánie je Sofia, Todor, Prag, Belgrad.

Klement Gottwald: český vůdce, oběť čistky v padesátých letech, český vůdce po Dubčekovi, nacista zabitý českým undergroundem.

Student Jeffrey H. vysvětlil historické kořeny národnostních rozmíšek v Jugoslávii takto: Srbové žili pod Turky, kdežto Chorvati trpěli pod jařmem otomanské říše.

Nejvíc se mi líbila odpověď Jamese D., vypořádavšího se s otázkou o rumunské politické úchylce od Sovětského svazu: že totiž vůdce rumunské republiky, jménem Musaryk, se odchýlil od sovětské metody čistek a místo střílení do týla dociloval výsledku taktéž smrtelného defenestracemi.

- - -

Rozdíl mezi americkým a evropským způsobem výuky se zpravidla uvádí metaforou rozdílu mezi evropským naplněním nádoby a americkým rozsvícením svíce. Pomíjet automatické memorování dat, pak při první příležitosti zapomenutých, proč se takovými detaily zbytečně obtěžovat? Zdržovat se sečítáním, dělením číslic, když mám k dispozici maličkou kalkulačku do kapsy? Též přece postrádá smysl trápit se s gramatikou, když je k dispozici program docílený správným dotykem na klávesnici. Dnešní studenti s úkolem do týdne dodat písemnou práci na předem určené téma to hravě zvládnou, však požadovaný výsledek si lze za pár peněz internetem objednat na správné adrese.

Svůdná to řešení takovou modernizací. Jak užitečněji si pak naplňovat mozkovice? Znovu jsem pomyslel na zpočátku zmíněného dýzláka, staršinu z povolání.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče