George W. Bush tedy přijede na jednodenní návštěvu do České republiky a vítán bude stejně málo jako v jiných zemích. Přiznávám se, že jsem proti němu byl zaujat od první prezidentské kampaně v roce 2000, a to z nepolitických důvodů: tuze jsem totiž fandil Bushovu rivalovi, senátoru John McCainovi, s jehož matkou Herbertou, pozoruhodnou dámou, jsem se osobně znal. V primárkách během kampaně v Jižní Karolině se totiž z Bushova tábora, i když ne nutně z Bushovy inciativy, objevily útoky na McCaina, jež jsem zhodnotil jako padoušské (tak i napsal v českých novinách v New Yorku, což mi vyneslo zatracení od některých čtenářů). Bush tehdy vyhrál v podivných volbách, o jejichž výsledku musel rozhodovat Nejvyšší soud.

Nový nájemník Bílého domu se neprojevil jako úchvatný orátor - ovšem výřečnost není vše, jak nám třeba potvrdil Hitler. Bush má smysl pro humor, se schopností a ochotou si dělat ze sebe legraci, též s dost infantilním vymýšlením přezdívek pro každého, včetně Putina.

Většina amerických medií od prvopočátku začala do Bushe bušit: že to je primitiv, ignoramus (byť s vyšším I.Q. než senátor Kerry, jeho neúspěšný oponent ve volbách 2004), že se nepoctivě vyhnul vojenské službě (což nebyl případ Bushův , ale Clintonův). Nepomohl mu výběr všeobecně váženého generála Colina Powella, syna černošských přistěhovalců z Jamajky, do funkce ministra zahraničních věcí či povýšení ještě víc černošské Condoleezzy Rice jako jeho nástupkyně. (Tuto rodnou dceru jižanského státu Alabama, navíc i výtečnou pianistku, jsem po víc naž dvacet roků na dálku obdivoval pro její publikace, výtečné analýzy sovětského systému, s pochopením, značně neobvyklým mezi rozenými Američany.) Bush své spolupracovníky nehází přes palubu, má své principy, tvrdohlavě se jich drží, když je přesvědčen o jejich správnosti, neváží předem každé slovo s ohledem na předpokládanou popularitu. (Jeho předchůdce v úřadě teprve po průzkumu veřejného mínění se rozhodoval, zda strávit prázdniny u moře či v horách.)

Pak přišlo překvapení 9. září 2001, s větším počtem ztrát na životech, než o kolik se kdysi postaralo japonské letectvo v Pearl Harboru. Před pár dny (16.5.) Bernard Lewis, profesor z Princetonu, s reputací největšího znalce islámského světa a jeho mentality, uveřejnil zajímavou stať , jak za studené války se s dvěma supervelmocemi zacházelo různě: neurazit Sověty, kteří neváhali sáhnout k řízné odvetě, ale přemnohé si troufnout vůči Američanům, dekadentnímu Západu vůbec. S jídlem rostla chuť, o sovětské invazi do Afghánistánu muslimské vlády vesměs mlčely, kdežto pár mrtvých vojáků v Somálsku přimělo americkou vládu zemi opustit. Programem islamistů bylo napřed vyhnat Američany ze Saúdské Arábie, poté je zasáhnout na jejich vlastním území – za předpokladu, že k odvetě nedojde. Bush ale zareagoval a ve světě tak získal pověst nebezpečného primitivního kovboje, co se z řetězu utrhl, mezinárodního zločince a lháře se svým tvrzením o WMD (zbraní hromadného ničení).

Lež si definuji jako vědomě vyslovenou nepravdu. O existenci WMD nepochybovaly zpravodajské služby v USA, Evropě, i v Egyptě. Vždyť je Saddam Hussein měl a použil ve válce jak proti Íránu, tak vlastnímu kurdskému obyvatelstvu. Saddam porušil víc než tucet rezolucí OSN, jež se neodvážila jednat.

Bush tedy jednal s pro něho logickým předpokladem, že lidé přece kdekoliv dají přednost svobodě před tyranií, prosperitě před strádáním, že demokracie je tou nejlepší variantou vládního uspořádání - ač naprostá většina lidstva ve své historii neokusila takového blaha a tam, kde se jí dostalo možnosti, ne vždy užitečně je využila.

Armáda během tří týdnů brilantně vyhrála válku, aniž byla schopna a připravena za další čyři roky vyhrát mír. Z osvoboditelů se stali okupanti v prostředí vypuknuvší, s mimořádnou brutalitou vedené, občanské války. Z původního pokusu – „noble effort“ se již došlo povážlivě blízko k označení „noble failure“.

Nutno však ještě posečkat na verdikt historie. Ubývá počet optimistů, převážná většina Evropanů zatracuje Bushe jako nebezpečného, největšího zloducha, ohrožujícího světový mír. I Češi budou tuze protestovat proti nezvanému hostu na jeden den, a pokud by si někdo troufl vyjádřit jiný názor, bez potíží ho překřičí.

KONEC

MfD, 2.6.2007

Neoficiální stránky Oty Ulče