V letošním americkém předvolebním utkání prozatím největší vzruch vyvolala republikánská nominace Sáry Palinové, guvernérky Aljašky, do funkce viceprezidenta.

Přitom je to funkce podivná až posměšná, jíž se tradičně dost pohrdalo: jakési páté kolo u vozu, posílat ho do zahraničí reprezentovat zemi na pohřbech velikánů.

Viceprezidenti jsou vybíráni podle kritérií politické vhodnosti, balancovat nabídku voličům, že třeba J.F. Kennedy, produkt Harvardu, zvolil texaského L.B. Johnsona, jímž pohrdal, a dotyčný, frustrován prázdnotou své funkce, se revanžoval stejným nedostatkem sympatií.

Až tedy do okamžiku, kdy musel převzít vrcholný úřad v zemi. Počítejme: v roce 2008 dojde k zvolení 44. prezidenta. U těch předchozích, v devíti případech to byl právě viceprezident takto povýšený. Jednou kvůli rezignaci (Richard Nixon, aféra Watergate), čtyřikrát v případě smrti přirozené, čtyřikrát v případě smrti násilné: v roce 1865, mimořádně neschopný Andrew Johnson po zavražděném Abrahamu Lincolnovi, tom nejznamenitějším prezidentovi v historii země; v roce 1881 Chester Arthur po Jamesi Abramu Garfieldovi, zavražděném zklamaným usilovatelem o úřední postavení; v roce 1901 Theodore Roosevelt, jehož předchůdce William McKinley ztratil život zásahem anarchisty jménem Czolgosz; v roce 1963, snad už teď doopravdy naposled, již zmíněný L.B. Johnson po smrti Kennedyho v Dallasu.

Čili vrcholné žezlo již přejímal zhruba každý pátý viceprezident - tzv. accidental („náhodný, nepodstatný“). Zatímco někteří ve vrcholné funkci zklamali, jiné však historie s odstupem času hodnotí velmi příznivě. Toť případ Harry S. Trumana, někdejšího senátora a původním povoláním obchodníka s galanterním zbožím v Missiouri.

Nyní tedy k nominaci a otázkám o kvalifikaci guvernérky Palinové, matky pěti dětí. Již se jejím směrem rozjelo přemnoho supů najít nějakou špínu (např. prohřešek jejího manžela, že před dvaceti lety seděl za volantem po požití alkoholu). Carol Fowlerová, předsedkyně Demokratické strany ve státě Jižní Karolina, o Palinové prohlásila, že její jediným výkonem kdy bylo, že nikdy neměla potrat. Konzervativní, nábožensky založená, ráda rybaří a loví, nic neví o zahraniční politice, hravě ji znemožníme.

Se zájmem jsem sledoval prozatím největší takový pokus. Zručný reportér Charlie Gibson, televize ABC, ji podrobil výslechu a připravil past v podobě otázky, jaký že je její názor na Bushovu doktrínu. Zručně uhýbala, odpověď neznala, taky bych ji neznal. Rovněž tazatel Gibson to měl notně popletené. Posléze jsem se dočetl (Charles Krauthammer, Townhall, 13.9.2008), že to, co se za jakousi Bushovu doktrínu pokládá, se vyskytuje ve čtyřech rozlišných podobách: 1. v červnu 2001, o právu zasáhnout nepřítele dřív, než by mohl ublížit (right of anticipatory self-defense, doctrine of pre-emption); 2. po útoku 11. září 2001, reakce na mezinárodní terorismus, odmítnutí neutrality, ve smyslu „kdo není s námi, je proti nám“ ; 3. unilaterální počínání v zahraniční politice, například se distancovat od Kyoto protokolu; 4. podporovat demokracii kdekoliv ve světě – echo Wilsonových 14 bodů, Trumanovy doktríny z roku 1947, častá prohlášení J.F. Kennedyho o takových snahách.

V jiných interview Palinová opakovaně dostávala otázku o svých kvalifikacích.

Nepopuzena, s úsměvem zareagovala slovy, že již jako starosta malého města – dřív než se stala guvernérem velkého státu – musela rozhodovat spoustu věcí, tak jak musí starostové kdekoliv – na rozdíl od Baracka Obamy, opozičního kandidáta nikoliv na druhé, ale první to prezidentské místo, s jeho dřívější kvalifikací jako „community organizer,“ kdy přece žádnou rozhodovací, výkonnou odpovědnost neměl.

Obama dal přednost takové volbě jako nástupu k politické kariéře před mnohonásobně výnosnějšími příležitostmi pro právníka, graduanta z Harvardu, s dveřmi otevřenými leckde na Wall Streetu.

Co vlastně dělá takový „commmunity organizer“?S nikým takovým jsem se nesetkal. Politický organizátor, propagandista, rádce, výpomocný sociální pracovník, jakýsi desítkář naší neblahé paměti?

To že by měla být náramná kvalifikace pro hlavu státu, supervelmoci? Na republikánském nominačním kongresu se tomu posmíval Rudy Giuliani, bývalý starosta New York City a též bývalý a neúspěšný kandidát právě na touž prezidentskou nominaci.

Michelle Malkinová, mladá americká publicistka filipínského původu, se o tomto „komunálním organizátorství“ značně nevřele rozepsala (Townhall, 5.9.2008).

Nesnažila se znicotnit poctivé snahy o sousedskou výpomoc v případě ekonomické nepřízně, náhlé nezaměstnanosti, choroby, potřeby hospitalizace. Soustředila se ale na jiné snahy jako například na využívání bezdomovců, houmlesáků, propuštěných kriminálníků k registraci voličů, nezřídka se zapisováním jmen nebožtíků, též vydírat firmy, korporace, ohánět se klackem obviňování z rasistického útlaku.

Obama v době tohoto svého komunálního organizování se údajně věnoval tzv. training grievance-mongers, tvorů permanentně si stěžujících, rozhořčených, zlostných, z ultralevicové organizace ACORN (Association of Community Organizations for Reform Now), proslulé svými hodně nešetrnými iniciativami – tzv. direct actions. ACORN již čtyři desetiletí využívá a zneužívá všelijaké podpůrné vládní programy, podílí se na podpoře ilegální imigrace, padělání řidičských průkazů, registrace sociálního zabezpečení a volebních podvodů. V Novém Mexiku tato ACORN měla na své výplatní listině odsouzené zločince. V Pennsylvánii policie pátrá po výtečníku jménem Luis R. Torres-Serano, který předložil sto falešných volebních registrací pro ACORN, jehož přední činitelé zpronevěřili téměř milion dolarů.

Takovými nepravostmi nelze ovšem očerňovat Obamu, publicistka Malkinová tak nečiní. Upozornila však, že z fondů Obamovy kampaně 800 000 USD se poskytlo tomuto ACORN, kamuflovanému jako „Citizen Services, Inc.“.

Ať už volby v listopadu dopadnou jakkoliv, tolik je jisté, že kandidátka Palinová prozatím zazářila, získala značnou pozornost veřejnosti jakož i nepříliš sympaticky naladěných medií, to vše k neprospěchu Obamy, té zcela největší celebrity. („For no presidential nominee in living memory had the gap between adulation and achievement been so great“ – slova již citovaného Krauthammera).

K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče