Václav Klaus a Jiří Weigel publikovali v pořadí druhý, sympaticky krátký článek k dění na Ukrajině. Nejprve citují z článku předchozího, kde uvedli: "Připustit střet o orientaci Ukrajiny a vést boj o její směřování na Západ či Východ, ignoruje realitu. Postavit Ukrajinu před volbu Východ nebo Západ, znamená ji rozbít. To se, zdá se, bohužel děje." V druhém bodu svých tezí uvádějí "Brutální politická destabilizace Ukrajiny, která probíhala v posledních měsících a vyvrcholila politickým převratem… Sekvence příčin a následků je evidentní – vedla od událostí na kyjevském Majdanu až ke vstupu ruské armády na Krym. Jednotlivé události z kontextu vytrhávat nelze."

Kontext událostí byl takový, že po dlouhém vyjednávání Ukrajina odmítla podepsat Asociační dohodu s EU. Tady je důležité poznamenat, že v průběhu vyjednávání to byla Janukovyčova vláda, která v dohodě požadovala zakotvit příslib plného členství Ukrajiny v Evropské unii. To EU odmítla.

Kromě toho ani příslib členství neznamená jeho automatické získání. V Turecku by mohli vyprávět. A Ukrajina, to si sotvakdo dělal a dělá iluze, není zemí o mnoho méně komplikovanější. Požadavky nabízené Asociační dohody tak směřovaly stručně řečeno k nastolení skutečně tržní ekonomiky a vlády práva. V obém práce na Ukrajině na léta. Neboli – první závěr – nikdo Ukrajinu před volbu Východ nebo Západ nestavěl. Ani EU.

(Soukromě si myslím, že takto si onu volbu nestavěl ani Janukovyč. Ten prostě jenom licitoval, kdo dá víc. Rusko slíbilo slevit v cenách plynu a patnáct miliard dolarů. EU nic.)

Za druhé Majdan se původně sešel jako občanská demonstrace na podporu evropské integrace Ukrajiny a propuštění bývalé premiérky Tymošenkové z vězení. Po několika dnech – pod záminkou nutnosti budovat vánoční jolku – byl rozháněn s neobyčejnou brutalitou. Právě tato brutalita vyvolala odpor nejen v Kyjevě a odhodlání Majdan neopustit. Požadavky Majdanu se také okamžitě změnily a hlavní heslem se stalo "Pryč s tou bandou!". V čele "bandy" stál samozřejmě Janukovyč a sama "banda" znamenala celý ten skrznaskrz korupční, neefektivní a pseudoprávní systém jeho vlády. Nějaká Asociační dohoda i propuštění Tymošenkové se rázem ocitly svým významem asi na pátém, šestém místě. Z toho všeho zbyla tu a tam nějaká ta vlajka EU a portrét Tymošenkové na kostře oné jolky. Z řečníků střídajících se na pódiu si na ně nevzpomněl téměř nikdo.

Obdobně pak ve chvíli, kdy Vitalij Klyčko přišel vítězoslavně sdělit Majdanu dosažení dohody s Janukovyčem o konání předčasných prezidentské volby v prosinci tohoto roku, ho demonstranti nenechali ani domluvit. Nenechali, protože za zády – a to doslova – měli právě desítky mrtvých z Institutské ulice svažující se přímo na Majdan. A v této chvíli jim Klyčko sdělil, že Janukovyč a "banda" budou vlastně vládnout dál.

Ano, jednotlivé události z kontextu vytrhávat nelze. Článek obou výše citovaných autorů měl titulek "Netrivializujme situaci na Ukrajině jednostrannými interpretacemi". S tím lze souhlasit stoprocentně.

Kyjev, 6.3.2014