Istanbul je podle amerického Brookings Institution nejdynamičtěji se rozvíjející hospodářskou metropolí na světě. Nikdo neví, kolik tam žije lidí: odhady se pohybují od patnáct do sedmnáct milionů. A v byznys centru této metropole rostou mrakodrapy jako houby po dešti.

Okolo velkoměsta vzniká prstenec satelitů a co je hlavní: přes tento velmi rychlý růst obyvatelstva, není v Turecku nouze o práci. Každý, kdo chce pracovat, najde svou příležitost. A dokonce i Evropané a Američané, kterým se říká Istancool, už toto město objevili a rádi tam nejen jezdí, ale i pracují, protože to je nejmodernější islámské město na světě, které nikdy nespí.

Dokonce se tam vracejí i Turci, jejichž prarodiče a rodiče žili v Německu, kde i oni vyrostli či vystudovali. Je to proto, že Istanbul má dnes takovou dynamiku, o které se Němcům a Evropanům vůbec může jen zdát. A nejde jen o dynamiku, i příjmy mají zvláště odborníci v Istanbulu o hodně větší, než měli v Německu, jak řekla novinářům třeba lékařka Nese Stegemann, která se do Istanbulu ve svých 43 letech přestěhovala z Hannoveru i se svým německým manželem a dětmi. Turecko nabízí lidem lepší perspektivu než Evropa. Může za to i ta okolnost, že má dnes velmi zdravou lidskou pyramidu, jak se říká věkovému složení obyvatelstva: Turecko, na rozdíl od Evropy, nestárne. Složení tamního obyvatelstva je velmi podobné složení obyvatelstva v Americe a v Kanadě, protože dnes v Turecku v průměru připadá na jednu rodinu 2,1 dítěte. Díky zvyšující se životní úrovni obyvatelstva se předpokládá, že počet obyvatelstva začne klesat a věkový průměr poroste až po roce 2030. To je také důvod, proč současná vláda vyzývá obyvatelstvo, aby každá rodina v budoucnu měla tři děti. Současný věkový průměr je ale velice příznivý: devětadvacet let. V Evropě je věkový průměr většinou někde mezi 40 a 45 lety.

Příznivá jsou čísla i o absolventech vysokých škol: Turecko má něco málo přes 68 milionů obyvatel a ročně absolvuje na jejich univerzitách asi 700 000 studentů, což je - na rozdíl od Evropy - akorát, aby všichni dostali práci: není jich tedy ani málo jako ve třetím světě, ani hodně jako v Evropě.

Zajímavé je sledovat i novou politickou orientaci Turecka, které má v současné době dobré sousedské vztahy se všemi okolními zeměmi. Turečtí diplomaté vyjednávali v Baku spolupráci na stavbě ropovodu Nabucco, v Teheránu o íránském nukleárním programu, v Tripolisu se snažili hrát zprostředkovatelskou roli mezi diktátorem a povstalci, V Mekce staví mrakodrapy, v Lybii se podílejí na stavbách zařízení na výrobu sladké vody z moře a nepřerušili diplomatické styky s Izraelem.

V souvislosti s touto proměnou Turecka v lokální velmoc se hovoří o "neo-osmanismu", což vzbuzuje na západě jisté obavy a někteří politici se ptají, jestli má Turecko v úmyslu ovládat celý Blízký východ jako před čtyřmi sty lety. Politologové oponují a hovoří o tom, že o strachu se hovořit nedá, ale podle nich je důležité, jaký cíl si Turecko vytklo, a tím cílem je evidentně snaha ukázat světu, že je možné vytvořit demokracii i v islámském světě a že taková země nemusí mít velké zásoby ropy, aby zvýšila podstatně svou životní úroveň. To všechno samozřejmě zvyšuje Turkům sebevědomí a s tím musíme počítat.

Odborníci říkají: Je velmi pravděpodobné, že Evropané se s Turky budou ještě léta přít o kde co, aniž nahlas přiznají, že Evropa Turecko do EU přijmout nechce, a že Turecko nejspíš brzy Evropu už nebude potřebovat.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel