Snowden a Assange posilují svůj status hrdinů

Výraz whistleblower znají i ti, kteří jinak v angličtině tápou. Má širokou škálu významů. Od člověka, jenž prozradí případ korupce, až po špiona, jenž s balíkem tajných informací přeběhne k protivníkovi. Je dobré mít tuto škálu na paměti, když přijde řeč na mediálně vděčné kauzy Edwarda Snowdena a Juliana Assange.

Evropský parlament přijal většinou čtyř hlasů usnesení vyzývající státy EU, aby Snowdenovi udělily azyl. V tomto pojetí je Snowden hrdinou, ba světcem, který naivním Evropanům odhalil špínu amerického šmírování: že tajné služby USA odposlouchávaly nepřátele i spojence. Druhá narace však vidí ve Snowdenovi spolupracovníka tajných služeb USA, jenž s jejich informacemi utekl do Ruska a dostal tam azyl.

Snowden je postava velmi nejednoznačná. Je pravda, že bez jeho informací bychom věděli o aktivitách USA daleko méně. Ale stejně tak je pravda, že americké šmírování je druhou stranou mince, jejíž první stranu si Evropa raději nepřipomíná – je jí fakt, že bezpečí Západu střeží Amerika, a má-li tak činit bez nasazení vojáků v poli, uchyluje se k sofistikovanějším, digitálním metodám, jako je nasazení dronů a odposlechů.

Problém je, že ve vyhrocené debatě se ty dvě narace míjejí. Ti, kdo chtějí Snowdena svatořečit, potlačují jeho přeběhnutí do Ruska. Intelektuál Jakob Augstein tvrdí, že když Spolková republika před čtyřiceti lety dala azyl Alexandru Solženicynovi, má ho poskytnout i Snowdenovi. Čtěte dobře. Defektor amerických tajných služeb, jenž s balíkem informací utekl do Ruska, je tu kladen na roveň spisovateli vězněnému v gulagu. Říká-li to nezávislý intelektuál, je to jeho postoj. Ale přikloní-li se k témuž argumentu instituce jako Evropský parlament, je to varovný signál hlubšího společenského posunu.

Ten posun ukázal i Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Na videokonferenci tam hovořil Julian Assange, zakladatel webu WikiLeaks, jenž se proslavil zveřejňováním tajných depeší. Díky němu víme, kteří politici používají výrazy typu „fuck you“, ale zároveň zapomínáme na to, že diplomacie má neveřejný charakter právě proto, aby řešila problémy, které po publikaci už nelze vzít zpátky.

Je Assange světec, jenž „by měl být svobodný“? Tak to vidí Marija Aljochinová ze skupiny Pussy Riot. Nebo muž, jenž se vyhýbá trestnímu stíhání za údajné znásilnění? Tak to vidí úřady Švédska. Jisté je, že muž s imagí hrdiny, jenž publikuje úplně vše, v Jihlavě zakázal pořizovat záznam svého vystoupení. Inu, pro světce některá omezení neplatí.

LN, 2.11.2015