Náhoda tomu tak chtěla, že minulý měsíc při tragické letecké nehodě v Thajsku ze všech zemí nejvíc obětí zaznamenaly Írán a Izrael. Mezi 89 cestujícími, kteří zahynuli, bylo osmnáct turistů z Íránu a osm z Izraele. Byly i další nešťastné shody: mezi íránskými oběťmi byly dva manželské páry na svatební cestě (a také čtyři děti) a čirou náhodou i mezi Izraelci byly dvě dvojice, které smrt zastihla na svatební cestě.

Z Íránu a také z Izraele vyslali do thajského Phuketu záchranné čety, aby poskytly pomoc raněným spoluobčanům a identifikovaly mrtvé – což v daných podmínkách vůbec nebyl jednoduchý úkol. Záhy vysvitlo, že ze všech delegací jsou Izraelci nejlépe připravení a vybavení (protože asi mají velké zkušenosti z různých sebevražedných atentátů). Mělo to překvapující následek: íránský konzul v Bangkoku Safdar Šafi, jenž byl na místě neštěstí, aby se postaral o občany své země, se obrátil na vedoucího izraelské delegace Jakiho Oveda a požádal ho o pomoc při identifikaci íránských obětí a později také při letecké přepravě mrtvých do Bangkoku (kam se příbuzní obětí dostali spíše než do Phuketu).

Srdečně si potřásli rukama

Zástupce izraelské organizace Červená Davidova hvězda (odpovídajíci Červenému kříži v jiných zemích) bez váhání vyhověl íránské žádosti. Šafi a Oved si srdečně potřásli rukama a oba prohlásili, že „při humanitárních neštěstích je naše bolest společná a tady není místo pro politiku“. Tak se tedy stalo, že v Thajsku došlo k jedinečné íránsko-izraelské spolupráci. A s politikou to přece jen souvisí, právě proto, že je jedinečná. Vždyť v roce 2003, když v íránském městě Bám došlo k zhoubnému zemětřesení, kterému padlo za oběť skoro sto tisíc lidí, íránské vedení požádalo o pomoc všechny země, dokonce i „arcinepřítele“ Spojené státy a také přijalo jejich pomoc – jedinou výjimkou byl Izrael. Izrael pomoc nabídl, přestože i tenkrát se už obával íránské jaderné hrozby; a íránští ajatolláhové izraelskou pomoc odmítli, přestože ji zoufale potřebovali. Jak známo, íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád i nyní při každé příležitosti oznamuje, že „Izrael musí zmizet“, a ve své protiizraelské a protižidovské zášti zašel tak daleko, že v Teheránu zorganizoval konferenci na popření holokaustu. Avšak, jak vidět, tragédie lidi sbližují. A pak, přece ne každý Íránec je Ahmadínežád...

LN, 4.1.2007

Tel Aviv