Věříte Turkům? Věříte Erdoganovi? Pokud ne, proč? Máte argumenty, nebo jde spíše o pocity, dojmy, intuitivní úsudek?

Nabídnu dva obrazy. Odlišné obrazy, na jejichž rozdílnosti chci ilustrovat, proč Erdoganovi nevěřit.

Obraz první

Neděle, třináctého března. Tureckou metropolí otřásá výbuch. Další masivní teroristický útok za sebou nechává bezmála čtyři desítky mrtvých (psáno v pondělí 14/3 večer), zraněných včetně doživotně zmrzačených je na sto dvacet. Možná jich bude víc.

Co následovalo?

Novinky.cz/14. 3. 2016:

Turecko podniklo v odvetu za atentát nálety na pozice Kurdské strany pracujících. Podle agentury Anadolu devět stíhacích bombardérů F-16 a čtyři dva F-4 Phantomy bombardovaly 18 postavení jednotek Kurdské strany pracujících v sousedním iráckém Kurdistánu, především základny v horách Kandil.

Jinými slovy, Turci usoudili, že za útokem v Ankaře stojí kurdská PKK a podnikli vůči ní vojenskou operaci. Na území cizího státu, kde má PKK své základny.

Turci k tomu řekli (dle webu ČT24/14. 3. 2016):

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil, že podobné útoky jen posílí odhodlání Turecka bojovat s terorismem a země se nikdy nevzdá práva na sebeobranu. „Náš lid by se neměl obávat, boj s terorismem zcela jistě skončí úspěchem a terorismus bude sražen na kolena,“ prohlásil.

Ano, četli jsme dobře: Turecko si nárokuje právo na sebeobranu. Je tento nárok opodstatněný? Podle Erdogana bezpochyby ano, mimo jakoukoli pochybnost.

Přidejme ještě vyjádření izraelského premiéra Netanjahua, které se objevilo bezprostředně po teroristickém činu v Ankaře. (Zdroj Jpost.com/13. 3. 2016):

Premiér odsuzuje masový útok, který vzal život nevinným a zanechal za sebou desítky zraněných. Izrael vyjadřuje solidaritu s tureckým lidem v jeho boji proti terorismu a vyzývá mezinárodní společenství, aby se v boji proti teroru sjednotilo.

Obraz druhý

Když byl v minulých letech Izrael obětí masové raketové agrese ze strany teroristů vládnoucích v Pásmu Gazy, udělal přesně to, co Erdoganovo Turecko v pondělí (14/3) ráno. Nevzdal se práva na sebeobranu a v odvetě zaútočil na teroristické cíle v Pásmu Gazy.

A jaká byla Erdoganova reakce? Podpořil Izrael (s o to větším pochopením, že sám čelí stejnému problému)?

Nikoli. Jeho reakce byla nejen ostře protiizraelská, ale navíc hysterická. Natolik, že za své vzaly do té doby přátelsky se vyvíjející vztahy mezi oběma zeměmi. Připomeňme jeden moment z doby po izraelské protiteroristické operaci Lité olovo (27. 12. 2008 až 18. 1. 2009). Server Aktuálně.cz 30. ledna 2010, když referoval o dění na Ekonomickém fóru v Davosu, napsal:

Jednání Světového ekonomického fóra, které se odehrává ve švýcarském Davosu, narušila slovní přestřelka mezi tureckým premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem a izraelským prezidentem Šimonem Peresem. Důvodem ostré výměny byla pře kvůli nedávnému konfliktu mezi Izraelem a palestinským radikálním hnutím Hamás. „Zabíjíte lidi,“ okřikl turecký premiér představitele židovského státu poté, co ten obhajoval bombardování pásma Gazy. Peres si ovšem nic nenechal líbit a výpad oplatil. Erdoganovi vmetl do tváře, že kdyby na Istanbul dopadaly rakety stejně, jako na izraelské území, nenechala by to Ankara jen tak. Narážel tak na nedávné výpady turecké armády na irácké území, kde se skrývají bojůvky zakázané Kurdské strany pracujících (PKK).

Kdo dočetl až sem, jistě postřehl zásadní rozdíl mezi postojem Izraele a postojem Turecka k jednomu a témuž problému, kterým je terorismus, jehož obětí jsou obě země. Zatímco Turecko ústy svého prezidenta považuje za absolutně samozřejmé, že v rámci práva na sebeobranu útočí za svými hranicemi, udělá-li totéž Izrael, strhne stejný politik kritický povyk - a v lepším případě rozdává moudra. Jako to, o němž 25. 11. 2010 referoval list Haaretz:

Izrael se musí ukáznit, musí být spravedlivější a více stát na straně míru v oblasti.

Může být politik, který se ani nesnaží skrývat, že právo na sebeobranu posuzuje dvojím metrem a ve vztahu k Izraeli káže vodu a sám pije hektolitry vína, politikem důvěryhodným?