Pátek byl velký den pro amerického proizraelského špiona Jonathana Pollarda, který po třiceti letech vyšel z vězení. Stejně dlouho usilovaly všechny izraelské vlády o jeho propuštění. Ani po dnešku však Pollard ještě nebude úplně svobodný.

Za svůj čin zaplatil draze – přestože vyzrazoval vojenská tajemství, která se netýkala bezpečnosti Spojených států, dostal doživotí a po celých třicet let projevovali američtí představitelé pozoruhodně nulovou ochotu ke shovívavosti.

Pollard o práci špiona pro Izrael sám velmi stál, a když získal místo analytika námořnictva Spojených států, naverbovala ho v roce 1984 izraelská zpravodajská jednotka Lakam, která shromažďuje vědecké a technické informace. Jeho řídícím důstojníkem byl Rafi Eitan, který se v roce 1960 podílel na únosu Adolfa Eichmanna z Argentiny. Pollard za osmnáct měsíců své činnosti předal Izraeli statisíce cenných dokumentů. Američtí představitelé však tvrdí, že nakonec začal sbírat i informace, které Izrael nepožadoval, s úmyslem prodat je dalším zemím jako Jižní Afrika, Austrálie nebo Tchaj-wan. Když byl v listopadu 1985 odhalen, nedodržel smluvený plán útěku a byl zatčen. Eitan ho hodil přes palubu a Izrael všechno popřel. Až v roce 1998 připustil, že špiona platil. Pollard se po dohodě s obžalobou přiznal, aby byl rozsudek mírnější, ale soudce dohodu nerespektoval a udělil mu maximální trest.

Izraelské vládní úsilí o jeho propuštění bylo marné. Zasloužil se o to mimo jiné tehdejší ministr obrany Caspar Weinberger, ale i poradce George Bushe ml. Dennis Ross, který Pollardovo osvobození nedoporučil, protože podle něj se dal vězněný špion využít k vynucení izraelských ústupků. O jeho osvobození se spekulovalo vloni v souvislosti s možným propuštěním palestinského strůjce teroristických útoků Marwána Barghutího, odsouzeného na doživotí, nebo jako o „odměně“ za nerealizované osvobození palestinských teroristů z izraelských věznic, které bylo bezprostřední příčinou krachu mírového procesu. Letos v létě se zase objevily náznaky, že by mohl vyjít na svobodu výměnou za izraelský souhlas s mezinárodní dohodou o omezení íránského jaderného programu. Nakonec však ochotu k jeho podmínečnému propuštění Spojené státy projevily teprve nyní.

Pollard jim přitom nezpůsobil žádnou zpravodajskou škodu. Izraeli předával pouze informace týkající se jeho bezpečnosti, například o Organizaci pro osvobození Palestiny, výzbroji arabských armád, chemickém a biologickém zbrojním programu Iráku, Libye a Sýrie, sovětských dodávkách zbraní Damašku nebo vývoji atomové bomby v Pákistánu – to vše v době ohrožení země. Přesto byl vůbec jediný, kdo byl za špionáž pro amerického spojence odsouzen na doživotí. Ministr Caspar Weinberger tehdy řekl soudci, že Pollardova činnost Spojené státy bezprecedentně poškodila, a později Pollardovi přitížila halasná izraelská kampaň za jeho propuštění doprovázená častými návštěvami izraelských politiků v americké věznici. Američané se zatvrdili a jeho žádost o milost zamítlo sedm ministrů obrany. I když řada amerických představitelů dodnes tvrdí, že Pollard Spojené státy poškodil a část zcizených dokumentů skončila v Sovětském svazu, nemálo jich později přiznalo, že trest byl nepřiměřený, jako například někdejší ředitel CIA James Woolsey.

Ani teď si však 61letý nemocný Pollard nemůže dělat, co chce. Pět let nesmí opustit Spojené státy a musí dodržet řadu podmínek. Přál si odjet natrvalo do Izraele, který mu před dvaceti lety udělil občanství a chce mu hradit bydlení a vyplácet rentu. Pollard dokonce projevil ochotu zříci se amerického občanství, ale prezident Barack Obama odmítl do podmínek jeho propuštění zasahovat. A tak bude Pollard bydlet pět let v New Yorku a pravidelně se hlásit u probačního úředníka, který musí také schválit každý jeho výjezd z města. Nebude smět dávat rozhovory novinářům a používat internet. Nesmí mluvit o své špionážní činnosti ani o práci u amerického námořnictva. A pokud probační komise usoudí, že podmínky podmínečného propuštění porušil, může ho kdykoli poslat zpátky do vězení na dalších patnáct let. Izraelská vláda tak bojuje dál – za zrušení těchto iracionálních podmínek a vystěhování Jonathana Pollarda do Izraele.