Jsou trvalou součástí televizního i novinového zpravodajství. To slovo jsme znali jen z dobrodružných knížek, a nyní se stalo součástí reality. Jsou to piráti. A ti se stali tak vážným problémem, že se jím zabývá i NATO.

Pro nás, obyvatele země bez přímého přístupu k moři, mělo slovo pirát vždycky jiný obsah než pro lidi ze států přímořských. Slovo pochází z řečtiny, kde původně znamenalo prostě lupiče. Však také pirát nic jiného není, s tou speciální výhradou, že operuje na moři. Mají dlouhou historii. Jen zdánlivě byla jejich hlavní éra spojena s objevováním a kolonizací Ameriky. Tehdy se pirátství mísilo s obchodem a mezinárodní politikou. Bývaly slabé rozdíly mezi piráty operujícími na vlastní pěst a piráty v nájmu některého z králů, tedy lupiči ve státním nájmu. Takovým lidem se začalo říkat privatýři nebo také korzáři.

Tresty pro piráty bývaly přísné, ovšem právo tehdy nešetřilo ani lupiče suchozemské, takže trest smrti býval používán i za činy, jež bychom pokládali za banální. Toto vše nám tane na mysli, když zpovzdálí užasle a možná i trochu pobaveně sledujeme činy somálských pirátů.

Somálsko je zoufalá východoafrická země, která má zcela rozvrácenou státní správu. Stát v pravém slova smyslu tam neexistuje. Zuří tam kmenové války, ve kterých se obrysově orientují jen specialisté. Hladomor je součástí denní praxe a uprchlictví do sousedních zemí nabývá rozměrů exodu. Statistiky takřka každoročně konstatují, že humanitární krize v této zemi láme rekordy. V roce 1991 se v Somálsku zhroutil režim diktátora Siada Barrého a tento pád přišel do doby zhroucení diktatury v Etiopii. Z otřesu se oblast nevzpamatovala nikdy. Do pohybu se daly síly, které se už nepodařilo zvládnout.

Za této situace si specifické skupiny lidí všimly, že po moři se kolem somálských břehů přesouvají nesmírné hodnoty. Lodi naložené zbožím všeho druhu.

Mezi nimi i tankery, reprezentující hodnoty, které jsou astronomické i pro obyvatele těch šťastných zemí, jež nepoznaly nestabilitu.

Lákadlo bylo příliš silné. Za naprosté absence státní moci stačily vcelku nepatrné investice a trocha odvahy a novodobí piráti mohli vyrazit na lov bohatství.

Mají na svých účtech stovky úspěšných pokusů. K těm nejslavnějším patří únos tankeru Sirius Star, kterého se zmocnili ve vzdálenosti 830 kilometrů od afrického pobřeží. Tento kolos o rozměru letadlové lodi měří 330 metrů a má nepředstavitelnou kapacitu dvou milionů barelů ropy za 100 milionů dolarů. Saúdská Arábie za den vyprodukuje jen čtyři náklady jedné takové lodi. Novodobí piráti si ovšem zpravidla počínají jinak než jejich předchůdci v sedmnáctém století. Jde o vydírání a černou diplomacii. Nastala licitace, která pirátům vynesla tři miliony dolarů, tedy jeden z velmi výnosných úlovků těchto lovců bohatství.

Příběh, který se odehrál na přelomu roku 2008 a 2009, vyvolal celosvětovou pozornost. Ukázalo se, že piráti operují na prostoře bezmála tří milionů čtverečních kilometrů. Disponují moderními plavidly a prvotřídní komunikační technikou. Severoatlantická aliance se rozhodla po tomto incidentu posílit svou přítomnost v oblasti. Její odhodlání podpořil i únos ukrajinské lodi Faina. Ta nepřevážela ropu, nýbrž zbraně, především, tanky typu T-72. Nicméně přítomnost válečných lodí zásadní změnu nepřinesla. Ponorka vyplouvá O tom, že se situace zostřuje, svědčí i rozhodnutí vyslat do postižené oblasti v rámci mise NATO ponorku nizozemského válečného námořnictva. Holanďané v rámci NATO disponují vyspělou ponorkovou flotilou. Její podmořské lodě vynikají především tichým chodem a původně byly nasazeny pro sledování sovětských válečných lodí. Svědčí to o tom, že NATO bere pirátskou hrozbu vážně. Doprovod povrchovými plavidly je velmi nákladná a náročná operace, která nesmírně zdražuje lodní dopravu. Nasazení ponorek tedy vypadá jako slibné řešení problému. Nedá se předpokládat, že by somálští piráti disponovali dostatečně účinnými detekčními přístroji, které by dokázaly přítomnost ponorek zachytit. Zatím. I detektory jsou zboží, které se dá koupit.

Budoucnost ukáže, zdali ponorky přinesou do oblasti klid. Povrchová plavidla v uplynulých měsících snížila počet přepadů o 40 procent. Je to jen zmírnění, nikoli řešení. To by mohlo přinést jen zklidnění situace v samotném Somálsku, nastolení řádné státní správy. Jenže něco takového patří do oblasti utopie.

Není divu, že sílí hlasy vyzývající k tvrdšímu postupu. Za klasických dob piráty věšeli a jejich těla napouštěli dehtem, aby dlouho vydržela, když visívala na šibenici v přístavu jako odstrašující příklad. V Nizozemsku před několika dny poprvé polapené piráty soudili. Za útok na nákladní loď v Adenském zálivu soud pirátům vyměřil pět let vězení. Prokurátor žádal pro piráty sedmiletý trest... To všem jsou směšné tresty pro lidi pocházející ze země, kde život nemá žádnou cenu. Tím spíš, že odsouzené zločince čeká pobyt ve vězeňských podmínkách, které předčí mírou luxusu životní podmínky většiny jejich soukmenovců, čekajících na svobodě na smrt hladem.

Mezi zločinem a politikou za určitých okolností bývá jen úzká hranice. Za léta působení se somálští piráti finančně zmohli natolik, že se stávají i politickou silou. Zatím si užívají romanticky nabytého bohatství, vedou okázalý život a kupují si přízeň obyvatel. To pokušení je ovšem veliké. Z bohatství plyne moc, a tak se dá předpokládat, že se tito lidé brzy začnou projevovat i jinak než se zbraní v ruce na otevřeném moři.

S piráty Evropa bojovala po staletí. Mnoho evropských kolonií vzniklo mimo jiné i proto, že evropské mocnosti chtěly zabezpečit nerušenou plavbu a potřebovaly ustanovit dostatečně silnou správu přímořských území. Podobný vývoj je dnes nemyslitelný, stejně jako si nelze představit uklidnění rozbitého a zbídačelého Somálska.

Paradoxně jeden z možných scénářů předpokládá, že sami tito lidé vytvoří novou třídu, která bude mít na stabilitě zájem.

Jak jinak budou užívat bohatství, které i za cenu rizika nabyli?

LN, 24.6.2010