Přemnohé se mění, však od toho máme Marxovu dialektiku. Ze saského města Chemnitz se stal Karl Marx Stadt a už jím není. Rovněž již není Gottwaldova, přerozeného v původní Zlín. Z třídy Fochovy se stala Schwerinova, pak snad i Stalinova, všelijaké další. Ze Stalingradu Volgograd a právě včera jsem se dočetl, že Putinovým příkazem se z Volgogradu znovu stane Stalingrad: nikoliv natrvalo, ale jen na dočasný úvazek - snad jednou za měsíc, možná že každý týden na chvilku, tak nějak.

Se svatostánky bolševici pořádně zatočili, z katedrál se staly konírny, sklady všelijakého harampání. Nebo sklady knižních skvostů, dlouholetou péčí ČSLA spolehlivě zničených. Západočeský klášter Teplá příkladem.

Cordoba ve Španělsku: nejen tam došlo k přetvoření islámské mešity v cosi značně katolického. K takovým transformacím ale už delší dobu dochází v opačném směru s neutuchajícím tempem islamizace. V roce 2007 univerzita státu Marylandu v celosvětovém průzkumu veřejného mínění zjistila, že dvě třetiny muslimů dávají přednost zavedení islámských zákonů a stejná většina podporuje vytvoření jednotného globálního kalifátu. Od roku 1989 islamismus dosáhl vzrůstu hodnoceného jako spectacular, stal se nejmocnější variantou radikální utopie tohoto a příštího století.

Peter Hammond v knize s názvem Slavery, Terrorism, Islam: The Historical Roots and Contemporary Threat - tedy o kořenech a současné hrozbě - zdůrazňuje, že islám, což ovšem není pouhé náboženství či nějaký kult, ale systém veškerého životního počínání, začne mohutnět rostoucím počtem muslimů, kteří přijdou s požadavkem všelijakých výhod, zprvu převážně náboženské povahy. Jejich zamýšlený úspěch je podmíněn a posléze zaručen politicky korektní, tolerantní společností, ochotnou privilegia poskytnout. Tím se začínají otevírat dveře k dalším, množícím se požadavkům. Nejen ve Francii již vznikly enklávy se stoprocentním složením obyvatelstva výlučně muslimské víry.

Když se docílí 20 procent, což dosud není případ ani jedné západoevropské země, v takovém prostředí se tvoří a řádit začínají džihádisté, jejich ozbrojené tlupy. Zapalování křesťanských chrámů, židovských synagog, s občasným zabitím. Ve státech s muslimským obyvatelstvem nad 50 procent (Súdán – 70 %) se prosazuje totální aplikace šárii, s občasnou genocidou a zvláštním zdaněním pro přežívající zbytky nevěrců.

V současné době je na světě jeden a půl miliardy muslimů – což je trošku víc (22 %) než jedna pětina všeho lidstva. Zásluhou značné – v průměru údajně dvojnásobné – porodnosti, muslimům se koncem tohoto století podaří dosáhnout absolutní početní většinu na této planetě.

- - -

Hagia Sofia ("Svatá Moudrost"), Ayasofya poturecku, výtvor započatý římským císařem Justiniánem, jehož právní kodexy jsou dodnes základním zdrojem moderní jurisprudence. Pět tisíc budovatelů vytvářelo tento tehdy největší chrám křesťanství na světě, jímž zůstal po celičkých tisíc let. Přežil zemětřesení, požáry, válečná střetnutí - až tedy do roku 1453, pádu Cařihradu, sultánem Mehmedem II. dosaženého islámského vítězství. Z velechrámu vznikla mohamedánská mešita s nepříliš šetrnými modifikacemi.

Moudrý modernizátor Atatürk status tohoto skvostu v roce 1935 vyřešil přetvořením v národní, stoprocentně ekumenický památník Ayasofya Müzesi (umlaut nad u - těmi turečtina hýří). Moudrý tento výsledek je ale ohrožen nejnovějším neblahým precedentem z přístavu Trabzonu, toho údajně nejživějšího na celém černomořském pobřeží Turecka. Přístav totiž krášlí poněkud skromnější, ale rovněž značně impozantní verze Hagia Sofia, s tím rozdílem, že křesťanská katedrála, náramný výtvor byzantské civilizace, se v červenci tohoto roku 2013, ke dni končícího půstu svatého měsíce ramadanu, přetvořila v islámskou mešitu k potěše Alláha. Dalšího vítězství islamistů nad sekularisty tak docíleno, jaká asi bude budoucnost skvostu v Istanbulu, dojde k potupě Atatürkovy posmrtné památky?

- - -

Jinak citlivou záležitostí je předpokládaný a islámem intimně motivovaný vývin s písmeny FGM - female genital mutilation - čímsi nezmíněném, nijak nařizovaném v koránu, natož v bibli. Organizace UNICEF, jedno ze vskutku užitečných odvětví (Specialized Agencies) OSN, touto problematikou se zabývající, poskytuje tato zjištění: V současné době je takto postiženo 125 milionů dívek a žen ve 29 státech Blízkého východu a Afriky. Krutý zákrok vyjádřený eufemismem "ženská obřízka" (female circumcision), ač blíž k pravdě je genital mutilation – mrzačení pohlavních orgánů. Dívkám v pubertě nebo už i před pubertou uříznout poštěváček a něco stydkých pysků k tomu. Účelem operace je dosažení zániku pohlavního chtíče, udělat z oběti mrtvý předmět k potřebě majitele. Proceduru často vykonávají špinavé baby s rezivými žiletkami a krvácející rány zalepují blátem, pavučinami a leckterá kandidátka se budoucího manželského štěstí tudíž nedožije.

Statistika ze zprávy The Hosken Report: Genital and Sexual Mutilation of Females (Lexington, MA, 1994, str.448) uvádí údaje o místě a procentu postižených dívek: Somálsko, Džibuti – 99 %, Súdán – 85 %, Gambie, Eritrea – 80 %, Burkina Faso, Guinea, Guinea Bissau, Liberie – 70 %. Odborníci však tvrdí, že celkový počet je značně vyšší než 126 680 000 přiznaných případů. Ozývají se popudlivé africké hlasy, zatracující námitky proti tradičním barbarským praktikám jako nepřípustné vměšování do vnitřních záležitostí (ano, vnitřních záležitostí), jako další důkaz imperialistických, neokolonialistických zálusků. Zločinného vměšování se například 31. ledna 1997 dopustily The New York Times zprávou o takové řezničině ve státě Sierra Leone. V místě jménem Groton se konala dva týdny trvající veselice zvaná Bondo, s tanci a hodováním, krvavá obřízka 600 dívek, nejmladší z nich čtyřletá. Vláda se k této tradici nevyjadřuje, není pro ani proti. Zato mluvčí Haia Sasso, vůdkyně Národní rady muslimských žen, prohlásila, že jakýkoliv pokus vymýtit tuto velmi oceňovanou tradici by byl cizácký agresivní útok na domácí kulturu a vedl by nevyhnutelně k válce.

Také se praktikuje takzvaná infibulation - procedura panenskou vaginu před manželstvím zašít, jen se zachováním otvůrku pro moč a menstruační výtok.

FGM - druh barbarství, nikoliv závažně Turecko postihující. Statistika UNICEF (zdroj The Economist, 27.7.2013), údaje za rok 2011: Nejhorší situace je v Somálsku - stoprocentní postižení všech žen. Přitom většina (přes 60 %) souhlasí s pokračováním takové praxe. Na druhém místě popularity tohoto barbarství je Egypt, přece kolébka náramné civilizace, centrum islámského učení: operaci si odtrpí 90 % žen a mírnou nadpoloviční většinou souhlasí s jejím pokračováním. Ještě populárnější souhlas je v Mali (70 %) a vykonávaná praxe (90 %). Popularita převládá též v Súdánu, Etiopii a Mauretánii. Podpora obyčeje je míň než poloviční ve státech Čad, Pobřeží slonoviny, Keňa, Nigérie, Senegal, Tanzánie (méně než 10 %), Irák (na zcela posledním místě).

UNICEF ověřil pozitivní trend poklesu hanebných praktik v některých státech (např. Central African Republic), též značné rozdíly podle kmenové příslušnosti. Někde obyčej stále dominuje, kdežto v nejbližším sousedství již zcela vyhynul. Evropské státy dávají přednost politicky korektní zbabělosti: toto mrzačení je sice zakázáno, ale rázný postih pachatelů je v nedohlednu.

Starostí podobného druhu je stále přespříliš: V Karáčí osmnáctiletá studentka a čtyřiadvacetiletý řidič školního autobusu se dopustili intimit s následky jak fyzickými, tak justičními – nejen těhotenství, ale i bičování a ukamenování k smrti. V případě znásilnění trestána bude žena, neboť neměla vzbudit mužský chtíč. Šestnáctiletou slepou dívku pákistánský soud shledal vinou spácháním cizoložství poté, co byla znásilněna svým zaměstnavatelem a jeho synem. Přitížilo jí, že z důvodu své slepoty nebyla schopna ony dva násilníky v soudní síni identifikovat.

Na rozdíl od Indie, ženě v Africe by zabití nehrozilo – ty tam mají velkou cenu. Jsou ke koupi jako každé jiné zboží a nákup nevěsty může udělat pořádnou díru do rozpočtu. V některých končinách účtují vydřidušské ceny - dvacet, dokonce i třicet kusů dobytka. Však proto přibývá frustrovaných starých mládenců, kteří si luxus manželství nemohou dovolit. Rozumněji to mají zařízeno na Nové Guineji, a přitom je to ostrov, který má co nejblíž ke kamennému věku. Tam totiž vydali úřední sazebník: pět prasat a ptáků zvaných cassowary za nevěstu dosud nedotčenou, po třech kusech za poněkud použitou – a ty již více opotřebované jsou gratis, no commercial value doslova.

Po takovém plusu dlužno uvést nějaký minus. Ženy též sdílejí úděl tažného zvířete. V Keni a Tanzánii, kde jsem to trošku poznal, páni muži trávili svůj čas posedáváním a popíjením. Skoro všechnu práci na poli oddřely ženské a když něco nebylo v domácnosti v pořádku, například když začalo zatékat do chatrče, manžel zbil manželku, poněvadž kdyby tak neudělal, před celou vesnicí by se zesměšnil.

KONEC

V drasticky zkrácené formě bylo uveřejněno v Reflex.cz 30.8.2013

Neoficiální stránky Oty Ulče