Přesně 65 let poté, co OSN schválila plán na rozdělení britské mandátní Palestiny na židovský a arabský stát a Arabové ten svůj odmítli, požádal ve čtvrtek předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás Valné shromáždění téhož orgánu, aby Palestinu uznalo znovu udělením pozorovatelského statusu nečlenského státu, i když Palestina tím opět nevznikne.

Udělal to, přestože mu to rozmlouval celý Západ. Uznání Palestincům v praxi nic nepřinese, ale bude mít nepříjemné důsledky pro samosprávu, OSN, vztahy s Izraelem i pokračování mírového procesu.

Pro neexistující Palestinu hlasovalo 138 ze 193 států. Evropské země jako Británie, Německo nebo Nizozemsko nedodržely dřívější slib a hlasování se zdržely, a Francie s Itálií dokonce Palestinu podpořily. Proti bylo jen devět zemí – kromě Spojených států, Kanady, Panamy a několika tichomořských ostrovů také Česká republika jako jediná z Evropské unie, která stejně jako Izrael soudí, že Palestina může vzniknout pouze jednáním zúčastněných stran. 138 států tak schválilo jednostranný palestinský krok představující porušení řady mezinárodních smluv, včetně rezolucí OSN a dohod z norského Osla, které jednostranná rozhodnutí zakazují a zdůrazňují řešení bilaterální dohodou; schválily Palestinu, jejímuž představiteli před třemi lety vypršel mandát a který skoro polovinu tohoto "státu" neovládá.

Řada evropských zemí souhlasila se vznikem Palestiny, jejímž čtyřiceti procentům vládne Hamas, uvedený na evropském seznamu teroristických organizací.

Podle schváleného textu se má Palestina rozkládat na "území okupovaném od roku 1967". Rezoluce nemá v praxi žádný dopad, ale tato formulace zásadně ztíží jednání o míru. Označuje za palestinské území i všechny izraelské osady s 300.000 Izraelců, přestože i Palestinci dříve souhlasili, že ty největší připadnou Izraeli a vymění se za jiné území. Schválené znění tak v podstatě upírá Izraeli právo určit si bilaterálním jednáním hranice, které mu zaručí bezpečnost, nebo právo na nejposvátnější místo judaismu, Zeď nářků, ke které Židé před rokem 1967 neměli přístup.

Mahmúd Abbás ví, že Palestina ve čtvrtek nevznikla, a je si vědom i následků. Potřeboval si však vylepšit klesající popularitu u Palestinců, kterým už mnoho let nic nepřinesl. Poslední ránu mu zasadila listopadová válka Izraele s pásmem Gazy, která posílila Hamas a zvýraznila bezvýznamnost Abbáse, který se ani nepodílel na jednání o příměří.

Druhým motivem byl přístup k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu, který Palestincům nový status umožňuje. Od touhy podávat k němu žaloby na Izrael je neodradil ani hrozící ekonomický kolaps samosprávy.

Americký Senát už připravil dva návrhy na úpravu finanční pomoci Palestincům – jeden snižuje částku na příští rok z původně předpokládaných 440 milionů dolarů na polovinu, zatímco druhý ji zcela ruší v případě, že samospráva bude žalovat Izrael v Haagu. Senát rovněž navrhuje snížit o polovinu americké příspěvky OSN a o 20% pomoc každé zemi, která palestinskou žádost podpořila. Takto už přišlo vloni o čtvrtinu svého rozpočtu UNESCO.

Izrael zpočátku hrozil tak dramatickými opatřeními, jako vypovězení dohod z Osla nebo anexe Západního břehu, ale nakonec naznačil, že s nezvratnými rozhodnutími počká. Zřejmě však samosprávě nevyplatí výnosy z cel a daní a použije je na úhradu jejího dluhu za odběr elektřiny, který už překročil 200 milionů dolarů. Další reakci zváží až podle příštích palestinských kroků, jako je případné podání žaloby v Haagu.

Jednou z prvních by mohla být obžaloba z vraždy Jásira Arafata, prohlásil Taufík Tiráwí, předseda palestinské komise vyšetřující Arafatovu smrt. V úterý nechala samospráva jeho mrtvolu exhumovat a zahraniční odborníci z ní odebrali vzorky. Chtějí prošetřit jarní tvrzení televize al-Džazíra, podle které našli Švýcaři letos na šatech Arafata zbytky radioaktivního polonia-210. Arafatova vdova pak spustila vyšetřování manželovy otravy, kterou podle většiny Palestinců provedl Izrael. Na jejich přesvědčení nic nemění ani fakt, že polonium-210 má poločas rozpadu 138 dní a Arafat zemřel před osmi lety.

Pozorovatelská nečlenská Palestina je bezvýznamná a nepředstavuje žádnou velkou katastrofu. Způsob, jakým Palestinci nový status získali, je však názornou ukázkou, jak usilují o samostatný stát. Mohli ho mít v roce 1948 nebo 2000 v Camp Davidu anebo před čtyřmi lety od izraelského premiéra Olmerta. Žádnou nabídku nepřijali a poslední čtyři roky o svém státě dokonce odmítali jednat. Ve čtvrtek jeho vznik opět oddálili.

Svůj podíl viny má však i premiér Binjamin Netanjahu. Kdyby se byl přemohl a alespoň dočasně splnil Abbásovu podmínku zmrazení výstavby osad, mohla dnes probíhat jednání a čtvrteční hlasování se vůbec nemuselo konat.