Diplomacie nerada pracuje na otevřeném kolbišti se zdvihnutým hledím. Její metody jsou naprosto utilitární a jejich etika je vděčným předmětem zkoumání historiků příštích generací. Proto se toho také ve veřejnosti moc neví o tlacích a aliancích v pozadí nátlaku na Severní Koreu, aby se vzdala výroby a prodeje nukleárních zbraní.

Výsledky těchto zákulisních jednání lze jen nepřímo konfrontovat v zdánlivě nesouvisejících oblastech lidské interakce. Zpráva z korejského poloostrova, že doposud antagonostické režimy obou zemí se dohodly na společné sportovní reprezentaci na příštích Asijských a posléze i na Olympijských hrách, se může na první pohled zdát nedůležitá. Zatím se k této dohodě veřejně vyjadřují pouze jihokorejští představitelé, ale pokud se plán uskuteční, bude to znamenat obrovský průlom do izolacionistické doktriny Severní Koreje.

Toto otevření dveří může mít dalekosáhlý dopad. Pokud Severní Korea rozšíří tento krok i do oblasti mezinárodního obchodu a nukleárního výzkumu, lze optimisticky očekávat, že Kimova diktartura ve snaze o zachování vlastních privilegií přistoupí na mezinárodní kontrolu nukleárního výzkumu výměnou za hospodářskou pomoc, která bude v domácím prostředí viděna jako dar od nadoblačných soudruhů, čímž se otupí hroty možné revcoluční změně.

Přiznávám, že jsem se dopustil čiré spekulace. Jenže, je lidský charakter natolik odlišný v uzavřených kulturách, abychom mohli jeho základní postuláty ignorovat jen proto, že se principy Kimovy diktatury příliš vymykají našemu vnímání světa?