Pátek 7. února 2025, svátek má Veronika
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SVĚT: Konec křesťanů na Blízkém východě?

diskuse (55)

Když se na přelomu let 2010-2011 začaly dít nové a pozoruhodné věci v arabském světě, mnozí západní komentátoři je vítali jako příležitost k demokratizaci dříve diktátorských režimů. Mohli jsme číst radostná a úlevná konstatování, že radikálnímu islamismu je odzvoněno a že arabská mládež se vydá zcela novou cestou – nebude následovat ani Spojené státy či západní Evropu, ani islamisty, ani již dávno vyřízené komunisty. Opatrné hlasy (včetně toho mého) byly prohlašovány za příliš škarohlídské.

Když pak v Tunisku i v Egyptě zvítězili "umírnění" islamisté, přispěchali tito komentátoři s tvrzením, že se vlastně nejedná o žádnou katastrofu, protože tito islamisté jsou skutečně "umírnění", jsou to vlastně zastánci demokracie a jistě se nebudou inspirovat Íránem nebo absolutistickou Saúdskou Arábií, nýbrž pokrokovým, demokratickým a ekonomicky úspěšným Tureckem. Arabská mládež přece netouží ani po násilí, ani po fanatismu.

Přestože tyto optimistické hlasy zaznívaly i z řad "oborníků" na arabský svět (pod jmény autorů byla mnohdy poznámka "autor je arabista"), čišel z nich v mnoha případech západní pohled na svět, který je zpravidla velmi vzdálený arabské optice.

Při hodnocení situace v arabském, potažmo islámském světě, nám může velmi pomoci kniha Fareeda Zakarii "Budoucnost svobody". Vyšla i u nás a každý si ji může s užitkem přečíst. Fareed Zakaria v ní dokládá, že přechodu od autoritativní vlády k demokracii předchází téměř bez výjimky zavedení právního státu. Dále Zakaria ukazuje, že přechod k demokracii se zpravidla nedaří tam, kde je příliš nízký HDP (hrubý domácí produkt). Vyvozuje, že z ekonomického hlediska by měla šanci demokracie např. v Bělorusku, méně však v chudých zemích Afriky či Asie.

Fareed Zakaria ovšem netvrdí, že by se chudší země neměly o demokracii ani pokoušet – je však třeba, abychom si byli vědomi, že v chudých zemích to má demokracie nesrovnatelně těžší.

Řada arabských zemí je ale dostatečně bohatá na to, aby se v ní demokracii dařit mohlo – pokud by byl potřebný pouze předpoklad relativního bohatství. Horší je to ovšem s právním státem.

Zde si nelze nevšimnout toho, co jsem už mnohokrát opakoval v různých souvislostech: Jakkoli je to převážně agnostickým či přímo ateistickým Evropanům těžko pochopitelné, svobodě a demokracii se nedaří tam, kde neexistuje především náboženská svoboda. Náboženská svoboda totiž předpokládá ochranu menšin a tam, kde chybí ochrana menšin, se může "dařit" jen putinovské "suverénní demokracii" nebo nějakým jejím příbuzným variantám.

Z tohoto hlediska se jeví bushovská snaha přinést demokracii na Blízký východ jako naivní a zpozdilá.

Přiznám se, že jsem Bushův útok na Irák v roce 2003 váhavě podpořil. Připadalo mi správné odstranit diktátora, který nechal zplynovat celé (kurdské) město, nebo jehož syn vlastnoručně postřílel přes 1500 vězňů v jediném dni. Říkal jsem si – horší už to být nemůže.

Mohlo. Saddám Husajn byl skutečně nemilosrdný hrdlořez, likvidující Kurdy nebo šíity v eufratské deltě bez jakýchkoli zábran. Nicméně to, co přišlo po něm, předčilo naše nejčernější sny.

"Porážka diktátorů" je smrtící ranou zejména pro křesťanské menšiny. V Iráku žilo v roce 2003 1,5 milionu křesťanů. Nyní jich je tam již jen několik stovek tisíc a jsou volným terčem prakticky pro každého – jak pro šíity, tak pro sunnity. (Prezidenta Obamu jejich osud nezajímá ani v nejmenším.) Z tohoto hlediska se jeví jako mnohem problematičtější to, co se děje v Sýrii. Před počátkem nynějších bojů žily v Sýrii asi 2 miliony křesťanů – 9 % obyvatelstva. Co se u nás neví, je skutečnost, že ozbrojenci, kteří bojují proti prezidentu Assádovi, se zaměřují na likvidaci aláwitů (sekty či kmene, z nějž pochází prezident Assád; aláwité tvoří zhruba 12 % obyvatel Sýrie) a … křesťanů. Do padesátých let žila v Sýrii i početná židovská komunita – ostatně jako ve všech arabských zemích. V některých z nich – jako kupříkladu v Maroku – šel počet Židů do statisíců. Některé arabské země už svou židovskou menšinu zcela zlikvidovaly (z nacistického hlediska jsou tyto země "judenrein"), v jiných živoří poslední zbytky těchto menšin. V Sýrii se jedná už pouze o desítky lidí.

Tam, kde chybí ochrana menšin, lze bohužel očekávat, že po likvidaci jedné menšiny přijde na řadu další. V řadě zemí byli křesťané zastoupeni relativně silně – jmenovat můžeme již zmíněné dvě země, Sýrii a Irák. Bohužel, právě v těchto zemích hrozí, že tato menšina bude vyhubena. Někteří budou pozabíjeni, některým se snad podaří utéct.

Ani se mi nechce přemýšlet o tom, co asi čeká několik milionů egyptských Koptů. Již nyní jsou mnozí z nich masakrováni.

Ne, optimismus některých arabistů není na místě. Na místě by měl být soucit. A nezapomínejme na to, že u likvidace křesťanů nezůstane. Budou-li zlikvidováni podobně jako Židé, jistě se najde někdo další.

Zatím bohužel platilo, že menšinám bylo lépe za diktátorů. Mnohem lépe. Mnohdy je to rozdíl mezi životem a smrtí.

Chci tím snad obhajovat diktátory? Ani v nejmenším! Pokud mám nějakou ambici, pak chci ukázat, že naše liberální demokracie není žádnou samozřejmostí. Pokud o ni stojíme, musíme ji neustále kultivovat. Předcházel jí právní stát, jemuž zase předcházely náboženské svobody. Jsou lidé, kteří se domnívají, že to snad jde i jinak. Současný vývoj jim však za pravdu nedává. Bohužel. Nemám žádný pocit zadostiučinění z možnosti tvrdit "já jsem to říkal". Na Blízkém východě totiž umírají nevinní lidé. Brojit proti Assádovi a být lhostejný k osudu dvou milionů křesťanů mi připadá poněkud cynické.

3. března 2012

Leoš Strnad
7. 2. 2025

Proč je DeepSeek pro technologické akcie vlastně skvělou zprávou.

Aston Ondřej Neff
7. 2. 2025

Přicmrdálky a žalobníky mají přece všichni rádi!

Po čase opět k aktualitám na poli Green Dealu neboli Zeleného údělu.

Tomáš Vodvářka
7. 2. 2025

Za posledních cca 30 let se vztah lékař – pacient radikálně změnil.

Ondřej Neff
7. 2. 2025

Chystám na Neviditelném psu malý pokus a jsem zvědav, jak dopadne.

Aston Ondřej Neff
6. 2. 2025

Na zadní se proti Evropské komisi postavili ministr průmyslu a ministr životního prostředí.

Aston Ondřej Neff
4. 2. 2025

Jde o munici do předvolebního boje a volební výsledky.

Aston Ondřej Neff
7. 2. 2025

Přicmrdálky a žalobníky mají přece všichni rádi!

Aston Ondřej Neff
5. 2. 2025

Zkušenosti nevygumovaly myšlenku neutrality z politického slovníku.

Gustav Sitař
6. 2. 2025

„Nebílí“ utlačovaní Američané měli vytvořit základnu Demokratické strany.

Iva Pekárková
7. 2. 2025

To si takhle jedeme po Londýně a najednou můj skoromanžel povídá: „Všimla sis, že to auto za náma...

dch David Chuchma
7. 2. 2025

Malé letadlo se v pátek v brazilském Sao Paulu zřítilo krátce po startu na rušnou silnici. Stroj...

ČTK, Lidovky.cz
7. 2. 2025

Švédská vláda po střelbě ve škole v Örebro oznámila, že navrhne zákon zpřísňující držení...

Zbyněk Petráček
7. 2. 2025

S Donaldem Trumpem to mají těžké i fanoušci jeho politiky. Jeho schopnosti prosadit změnu. Třeba...

dtt Ditta Stein, ČTK
7. 2. 2025

Trestanci při útěku z věznice ve městě Goma na východě Demokratické republiky Kongo v minulém týdnu...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz