V UNESCO zřejmě došli k názoru, že čím víc protiizraelských rezolucí její výkonná rada přijme, tím víc toho pro světové kulturní dědictví udělají. A podle toho se také tato ctihodná organizace činí.

Nejnovější ostudná protiizraelská provokace spatřila světlo světa 2. května. Shodou okolností v týž den, kdy Izraelci oslavovali Yom Haacmaut – Den nezávislosti, výroční den vyhlášení moderního židovského státu.

V rezoluci jde na prvním místě o Jeruzalém. Už v předchozí rezoluci z října 2016 se UNESCO snažilo skandálním způsobem přepsat dějiny naší civilizace: nesmyslným popřením historických a duchovních vazeb židovského národa na Jeruzalém. Vytvářením lživé propagandy, že Jeruzalém má historické a duchovní vazby pouze na muslimské náboženství. V této souvislosti zveřejnila tehdy, 21. října 2016, na serveru Neviditelný pes rozhlasová novinářka Gita Zbavitelová tuto šokující informaci:

Palestinské vedení vymyslelo strategii zpochybňování židovských historických a náboženských vazeb na Izrael až v devadesátých letech v naději, že tak přesvědčí svět, že na izraelské území mají nárok Arabové. Do té doby používaly i palestinské učebnice tradiční židovské názvy. V roce 1999 pak v rámci rozšiřování podzemních prostor mešity Al-Aqsá vyvezla islámská správa Chrámové hory 13 000 tun suti s archeologickými nálezy na nejrůznější jeruzalémské skládky, aby zabránila jejímu zkoumání. Izraelský úřad pro starověké památky to včas zjistil, dal suť svézt do údolí pod Olivovou horou a dodnes ji třídí. Nalezl v ní statisíce artefaktů, včetně pečetí s nápisy, mincí nebo keramiky, z nichž řada pochází i z doby Prvního Šalomounova chrámu, tedy z desátého století před křesťanským letopočtem. Mezi nimi je i mnoho křesťanských památek a paradoxně také islámských.

Barbarský čin islámské správy jen dokresluje, jakými nefér způsoby se snaží Arabové dosáhnout svých cílů. A ve stejném duchu pokračují Arabové i v UNESCO, kde se všemožně snaží přesvědčit svět, že Izrael nemá na Jeruzalém žádný legitimní nárok a vše, co na území svého hlavního města podniká, je protiprávní. To vše s jediným cílem: získat Jeruzalém pro palestinské Araby. Jak již řečeno, i za cenu falšování historie.

Nejnovější rezoluce, jejíž pasáž „30.I“ se týká Jeruzaléma, je sice méně skandální než říjnová z roku 2016 (tehdy na ni odmítavým usnesením reagovala česká Poslanecká sněmovna), ale o nic méně nepřijatelná. V bodu 4 sice přiznává význam Starého města Jeruzaléma a jeho zdí (hradeb) pro tři monoteistická náboženství (judaismus, křesťanství, islám – LS), nicméně v bodu 5 popírá veškeré právo Izraele na Jeruzalém, neboť uvádí, že

...všechna legislativní a správní opatření a kroky Izraele, okupační síly, které změnily nebo mají změnit charakter a status Svatého města Jeruzaléma, zejména „základní zákon“ o Jeruzalému, jsou nulitní a musí být okamžitě zrušeny.

Arabové ve snaze získat Jeruzalém pro sebe vnucují světu tezi, že Izrael je ve svém hlavním městě okupační silou, což je právě tak unikátní jako absurdní. Připomeňme, že „Základní zákon: Jeruzalém“, který byl přijat izraelským parlamentem v červenci 1980 obsahuje ustanovení o tom, že

- celý a sjednocený Jeruzalém je hlavním městem Izraele, a že

- Jeruzalém je sídlem prezidenta, Knessetu, vlády a nejvyššího soudu, přičemž

- je zaručena ochrana posvátných míst před znesvěcením a jiným zneuctěním, jakož i před porušováním svobody přístupu osob různého vyznání k místům svatým pro ně nebo jejich cítění; v posledním článku se praví, že

- vláda vyčlení na rozvoj a prosperitu Jeruzaléma zvláštní fondy a hlavnímu městu bude dána zvláštní priorita v rámci aktivit představitelů státu, ekonomickém rozvoji a dalších oblastech.

Z toho, že sjednocený Jeruzalém se stal součástí demokratického a právního Státu Izrael, mohli těžit všichni, včetně muslimů. Jmenovitě pokud jde o ochranu posvátných míst všech vyznání, což kontrastuje s tím, jak se vůči židovským svatostánkům chovalo muslimské Jordánsko poté, co opanovalo jeruzalémské Staré město (od roku 1948). Podle profesora Raphaela Israeliho bylo během jordánské správy zničeno nebo znesvěceno 58 synagog a 38 tisíc židovských hrobů na Olivetské hoře (mnohé náhrobky pak sloužily jako stavení materiál pro chodníky, zpevnění silnic a podobně). Jeden příklad za všechny: synagoga Tiferet Jisrael v židovské čtvrti jeruzalémského Starého města – viz obrázky níže.

Závěrem přehled hlasování v UNESCO o nejnovější protiizraelské rezoluci ze dne 2. května 2017:

Zdroj: Web UNWatch.org

Co je z něj patrné:

- PRO ... 22 zemí

- PROTI ... 10 zemí

- ZDRŽELO SE ... 23 zemí

- NEPŘÍTOMNI ... zástupci 3 zemí

- CELKEM ... 58 členských zemí výkonné rady UNESCO

Dlužno dodat, že nejnovější protiizraelskou rezoluci iniciovaly Alžírsko, Egypt, Libanon, Maroko, Omán. Katar a Súdán. To samo o sobě nepotřebuje komentář. Poděkování zasluhují státy, který hanebný dokument nepodpořily:

SRN, USA, Řecko, Itálie, Litva, Paraguay, Nizozemsko, Velká Británie, Togo a Ukrajina.

Naopak otevřeně protiizraelsky vystoupily z nemuslimských a nearabských států Rusko, lidová Čína, Brazílie, JAR, Nicaragua, Vietnam – a Švédsko, jako jediná členská země Evropské unie. Ostatní, pokud nebyly proti, měly alespoň tolik slušnosti, že se při hlasování o protiizraelské hanebnosti zdržely: Španělsko, Estonsko, Francie a Slovinsko.

Skoro se chce s nemalou dávkou jízlivostí říci: jednotná zahraniční politika EU v praxi. Ale vážně: hlasování v Paříži ukázalo, kdo jsou skuteční přátelé Izraele a kdo ochotně podpoří kdejakou nenávistnou arabskou propagandu. Není náhodou, že k těm druhým patří Moskva a Peking. A v Evropě Stockholm. Bohužel.

Synagoga Tiferet Jisrael (šipka) na leteckém snímku jeruzalémského Starého města z roku 1936. (Zdroj: Blog Elder of Zion)

Stejná synagoga v roce 1967. Po dvou desetiletích, během nichž Staré město jeruzalémské ovládalo Jordánsko. (Zdroj: Wikipedie)