Zatímco všechny státy světa úporně bojují s čínským koronavirem, někteří autokraté využívají restriktivních opatření k potlačení oponentů a svobody tisku a posílení vlastní moci.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan zesílil cenzuru médií a zbavuje je posledních kritiků, kteří ještě zbyli po obludných čistkách po pokusu o puč v roce 2016. Novináře i zatýká; podle Reportérů bez hranic je Turecko dokonce „největším věznitelem novinářů na světě“. Několik jich například bylo zadrženo za pouhé zveřejnění zprávy o smrti tureckého zpravodajského důstojníka v Libyi nebo za článek o tureckých vojenských ztrátách v Sýrii. Zatýkáni jsou i lidé za údajně „provokativní výroky“ na sociálních sítích nebo kritiku nedostatečných opatření proti koronaviru. Režim také bezostyšně odvolává z funkce řádně zvolené kurdské starosty. A když turecký parlament kvůli epidemii koronaviru nedávno schválil propuštění 90 000 vězňů, amnestie se nevztahovala na 50 000 vězněných novinářů, aktivistů a kurdských politiků.

Rusko sice patří k největším světovým šiřitelům nepravdivých zpráv, ale v zemi hrozí vězení každému, kdo šíří informace, jež za nepravdivé považuje režim – třeba že některé nemocnici chybí ochranné pomůcky. Podle nového zákona mohou být lidé potrestáni pokutou v přepočtu až 25 000 dolarů nebo pětiletým vězením. O nedostatku zdravotnického vybavení se tak bojí hovořit i lékaři. Platí také zákaz shromažďování, který znemožňuje protesty opozice. A kvůli nutnosti dodržovat karanténu dal Kreml v Moskvě nainstalovat skoro 180 000 kamer vyspělého systému monitorování občanů, který umí rozeznávat tváře i sledovat je podle siluety, a spojením s daty z mobilních telefonů tak ví o každém jejich kroku. Zatčeny už byly stovky lidí, kteří karanténu údajně porušili.

Demokracie dostala tvrdou ránu v Maďarsku. Premiér Viktor Orbán si nechal parlamentem udělit neomezené pravomoci zákonem o nouzovém stavu s neomezenou platností, a stal se tak diktátorem. Může vládnout jen vydáváním nařízení, omezovat informace o epidemii pro veřejnost, povolat armádu a o ukončení stavu nouze rozhodnout sám – pokud vůbec. Zrušil všechny volby a mstí se opozičním starostům. Zákon kriminalizuje šíření údajných fake news až pětiletým vězením, zužuje prostor pro nezávislá média a umožňuje Orbánovi oslabovat opozici. Už jí odebral státní příspěvky na předvolební kampaň s tím, že peníze potřebuje na zvládnutí epidemie.

V Polsku vládní strana Právo a spravedlnost navzdory epidemii trvá na uspořádání plánovaných prezidentských voleb 10. května, protože podle průzkumů by je vyhrál její kandidát, stávající hlava státu Andrzej Duda. Po vlně odporu kabinet navrhl korespondenční hlasování, jenže třetina pošťáků je infikovaná a ostatní odmítají hlasy voličů doručovat kvůli obavám z nákazy. Vláda také využívá zákazu shromažďování k prosazení kontroverzních zákonů, proti nimž veřejnost většinou protestuje, jako je zákaz potratů či sexuální výchovy ve školách.

Zvláštním případem je Čína, která virus rozšířila. Tvrdí světu, že pandemii zvládla, ale vyhostila všechny zahraniční novináře a neumožňuje údaje o nákaze ověřit. Zatýká i čínské novináře, kteří se odváží do ohniska nákazy Wu-chanu, a pod záminkou shromažďování údajů o epidemii zesílila systém sledování občanů. Mezitím šíří konspirační teorie o nečínském původu viru a prezentuje se jako zachránce lidstva posíláním předražených nebo vadných dodávek ochranných pomůcek do nejrůznějších zemí.

Pozici posilují i Revoluční gardy v Íránu, které byly nejmocnější složkou v zemi už před koronavirem. S podporou nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Chameneího převzaly „velení“ nad epidemií i kontrolu nad výstavbou nemocnic, distribucí zdravotnických pomůcek či dodržováním karantény. Upevňování postavení Revolučních gard má zřejmě za cíl zdiskreditovat relativně umírněného prezidenta Hasana Rouháního. Revoluční gardy také stále brutálněji potlačují projevy nespokojenosti na veřejnosti, jichž vytrvale přibývá.

I filipínský prezident Rodrigo Duterte si přidělil mimořádné pravomoci, které mu umožňují trestně stíhat šiřitele údajných fake news a své kritiky, ale i konfiskovat soukromé podniky. Podle CNN bylo kvůli porušení karantény zatčeno stejné množství lidí, jako je počet otestovaných. Turkmenistán dokonce zavírá i osoby, které na veřejnosti o nákaze jen debatují. A premiér Thajska Prajutch Čan-oča se ani nenamáhal požádat o schválení nových pravomocí parlament a jen oznámil, že může v případě nutnosti „cenzurovat i rušit média“. Boje proti nákaze využívají i Kambodža nebo Venezuela a zatýkají novináře, opoziční aktivisty a kritiky režimu či nedostatečné reakce na epidemii.

Současná pandemie jednoho dne přejde, ale nové pravomoci autokratických vládců možná leckde zůstanou natrvalo.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus