SRÍ LANKA: Ostrov malebný a výbušný - 1
Značně přesnou mapu vyhotovil již v prvním století před Kristem latinský historik Plinius. Místu se původně říkalo „Taprobane“, slovo odvozené ze sanskrtu a údajně znamenající „rybník plný červených lotusů“. Arabové přejmenovali na „Serendib“, což pochází ze „Sinhala“ a má dvojí význam: jednak je to „místo drahokamů“, jednak „lví bydlení, peleš, nora“. Nějaká pramatka Libuše se dopustila sodomie s králem zvířeny, porodila Přemysla Oráče a nyní republika má ve znaku lva. Z arabského Serendibu vzešlo portugalské Cilao, holandské Zeilan a anglický Ceylon. Ramayana, velký opus sanskrtu z třetího tisíciletí před Kristem, ostrovu dal jméno „Lanka“ „Resplendent“ anglicky, „Zářný“ česky. Pravěký výraz byl v roce 1973 použit k poslednímu definitivnímu přejmenování státu na Srí Lanka – Zářný ostrov.
O něm básnil i Ovidius. Někteří biblomani či biblologové tvrdí, že tam dorazil Noe se svou archou. V interpretaci Arabů, právě tam byli vypuzeni zhřešivší Adam s Evou – po ráji to nejnáramnější místo na světě.
Je – či aspoň bývala – to civilizace jižní Asie bez jejích mnohých hrůz. V Indii snad nebyla ulice, v níž bych nepotkal žebráka. Na ostrově jsem ani žebráky, ani špínu neviděl. Za den tam lze objet hory, doly, vody, souše. Na severu u tamilského centra Jaffna je písčitá poušť, kousek dál je džungle, zem zelená, krášlená kokosovníky, mezi nimiž vykukují úhledné domečky.
Palec či coul měří 2.54 centimetrů. Roční srážky (ty dešťové) jsou místy pětadvaceticoulové, místy ale až dvěstěpadesátipaleční. Méně než sto kilometrů od oceánu a lze dorazit do výše 2700 metrů. Náhorní rovina končí v bodu zvaném Konec světa a za ním je svah spadající do hlubiny jednoho a půl kilometru. Kopce a hory se starobylým královským městem Kandy.
Končina, kde pramení šestnáct řek, vodopády, čajové plantáže, panorama, svěží vzduch, ba i chládek. Přicházejí poutníci. Adam’s peak neboli Adamův vrchol vyzařuje přímo ekumenický magnetismus. Na balvanu cosi připomínající otisk chodidla. Buddhova stopa, tvrdí buddhisté, a proto se tam trmácejí už celá staletí. Znamení zanechal bůh Šiva, takové je vysvětlení hinduistických poutníků. V interpretaci křesťanů a mohamedánů, stopu zanechal Adam po vyhnání z ráje a právě na tomto kopci musel za trest stát na jedné noze ne méně než tisíc let. Pro jiné křesťany znamení v kameni zanechal svatý nevěřící Tomáš. Autorství stopy je tedy nejednoznačné. A nikdo neumí vysvětlit, proč k témuž Adamově vrcholu každoročně přilétají miliony třepotavých poutníků bělásků.
Severní část ostrova je placatější, sušší, méně obydlená a s památkami prastarých civilizací padlých dynastií. Též s hlubokým přírodním přístavem Trincomalee, prý nejlepším na světě. Dosud se v historii o něj poprali Portugalci, Holanďané, Britové, Francouzi, snad i Dánové, a velký zálusk zcela určitě projevili Sověti před rozpadem jejich říše. Třeba teď někdy se znovu projeví.
Nejobydlenější je jihozápadní cíp, jemuž dominuje Colombo, milionové hlavní město. V jeho blízkém sousedství je Negombo, římsko-katolické, pitoreskní, rybářské. Holanďané se tam postarali o výstavbu kanálů. Snad jim připomínaly domov, ale zcela určitě umožnily dvě stě kilometrů vodních dopravních cest. Každopádně trošku to bizární počin. Asi jako kdyby Češi v roli kolonizátorů mezi kokosovníky vysázeli chmelnice.
Po listopadové sametové změně a odstranění klece, již mnozí Češi si tam zajeli a vrhali se do vln, jejichž teplota skoro nikdy neklesne pod 25 stupňů Celsia a pláže se táhnou kolem celého ostrova. Ač je to končina téměř na rovníku, není postižena nesnesitelnými tropickými vedry. V horách je ovšem velmi příjemno, ale i do nížiny dovede dofouknout chladící moře. Tedy k neporovnání s výhní, jíž v Indii lze jen obtížně uniknout. Ani džungle se nezdála být hrozitánská, neprodyšná, k udušení, tak jak by se mohlo od džungle čekat.
První cestu kolem světa jsem absolvoval v dávném již roce 1971. Tehdy s manželkou a s jednoročním synáčkem na zádech jsme se vydali na devět měsíců globálního putování a dost tak i důkazu rodičovské nezodpovědnosti. Zajímal jsem se o etnické a rasové konflikty a diskriminace v nebělošských státech, a proto jsme zamířili nejen do Izraele, ale i do Keňi a Tanzánie (Afričané versus Indové), Malaysie (Malajci a Číňané), ostrovy Fidži (Fidžané a Indové), a do itineráře byl zakomponován stát tehdy ještě známý jako Ceylon, dějiště konfliktu sinhálsko-tamilského, tehdy ještě málo viditelného. Od té doby se ale rozbujel tuze třeskutě a jeho vyřešení zůstává dosud v nedohlednu.
Podle prozatím nejposlednějších odhadů Sinhálci tvoří téměř tři čtvrtiny (74%) obyvatelstva. Pocházejí ze severní Indie, jejich řeč je indoevropská a náboženství v naprosté většině buddhistické. Dělí se na modernizaci více přístupné Sinhaly v pobřežních nížinách a na výlučnější, tradicionalistické krajany z horských končin kolem královského střediska Kandy. Horalé si například zachovali své původní civilní právo, na rozdíl od lidu z nížin, který přijal holandsko-římskoprávní předpisy. Ti či oni, se vesměs těšili reputaci tvorů se smyslem pro humor, kteří se v práci nepřetrhnou a potrpí si na parády a veselice. Nejsou agresivní, ale občas někomu povolí nervy a výsledkem je vražda.
Pětinu obyvatel tvoří Tamilové, původem z Madrasu, jižní dravidské Indie, jejichž řeč, včetně abecedy, nemá nic společného se sinhalštinou. (Například sinhalské pozdravení je „ayubowen“, kdežto tamilské je „namaskaram“.) Tamily pojí jejich náboženství – hinduismus, a dělí jejich původ a z toho vyplývající legální status. Početnější jsou tzv. ceylonští Tamilové, jejichž předci už žili na ostrově od nepaměti.
Na rozdíl od Sinhálců mají pověst tvorů vážnějších, pilnějších, šetrnějších, úspěšných ve vzdělání, obchodě, svobodných povoláních.
Odlišný je status a osud tzv. indických Tamilů, kteří se dostali na ostrov po roce 1830 z iniciativy Britů, kteří potřebovali sehnat pracovní síly na plantáže. Sinhalové na takovou robotu nebyli a nejsou. (Podobně si Britové počínali na Fidži dodáním indických pracovníků, plahočit se na plantážích s cukrovou třtinou, nebo v Malajsku přívozem Číňanů do cínových dolů. Se stejně neblahým dopadem etnické disharmonie.) Nedá se říci, že tito Tamilové by byli občané druhého řádu. Přemnozí z nich občanství vůbec nemají, i když se na ostrově narodili, stejně jako jejich rodiče a prarodiče. Vyhlášení nezávislosti Ceylonu v roce 1948 jim jen uškodilo. Mohli pak být z rodné země kdykoliv vykopnuti a výkopu vesměs jen bránila jednak ekonomická potřeba těchto pracovníků na plantážích a jednak neochota Indie vyvržence přijmout.
V roce 1956 vypukly ošklivé konflikty mezi Sinhaly a Tamily zaviněné vládním rozhodnutím zrušit jejich jedinou společnou řeč, totiž angličtinu, a nahradit ji sinhalštinou. Tedy zas něco podobného indické pošetilosti chtít vnutit hindi dravidskému jihu, nebo pozdějšímu příkazu bělošských vládců v Jižní Africe za apartheidu učinit afrikaans vyučovací řečí v černošských školách. A výsledkem byl masakr v Sowetu.
Překvapuje zjištění, že tito pracovníci na čajových plantážích v centrální části ostrova se příliš neagažují v řadách povstalců, organizaci L.T.T.E - Liberation Tigers of Tamil Eelam, oněch dost krvavě si počínajících tamilských tygrů, kteří se v osmdesátých letech pustili do boje o nezávislost . Boj nadále trvá a získává na intenzitě.
- Dočítám se, že typický Sinhálec má velkou, hodně kulatou hlavu, silnější pysky, černé vlnité vlasy, malý nos, menší postavu a plno chlupů po těle. Tamilové jsou údajně nechlupatí, vyšší, štíhlejší, s podlouhlou lbí a tmavší pletí. Lépe než barva kůže k rozlišení poslouží jejich jména. Ta tamilská jsou veledlouhá a končí na –m, -n, -y, -ai, -rajah: třeba Parrarajasinaham. Sinhalská příjmení končí samohláskou –e, -a: Hulugalle, paní Bandanaraike.
- Druhým mým důvodem, proč se na ostrov vypravit, byl zájem na místě se dozvědět o původu a okolnostech potlačení unikátní mezigenerační revoluce, kdy mládež, ať trockisticky či maoisticky, ale každopádně protivládně orientovaná, povstala proti socialistické šarádě bandaranaikovského režimu a tak, tak, že tento mládežnický převrat nezdařil. A při té příležitosti dvacet tisíc lidí přišlo o život.
- To bylo v dubnu 1971. V květnu, měsíc po rebelii, jsem poslal na ministerstvo turismu dopis s dotazem, zda moje přítomnost nebude normalizaci na obtíž. Obdržel jsem promptní odpověď, tři stránky hustě na stroji. Nikoli, naopak, velice budu s rodinou vítán. Cituji z dopisu: „Vše je normální po celém ostrově. Zákaz vycházení mezi desátou večerní a čtvrtou hodinou ranní je jen z bezpečnostních důvodů.“
Neoficiální stránky Oty Ulče
