SLOVENSKO: Prezidentka
Nestává se často, abych v demokratických volbách vsadil na vítěze. V případě Zuzany Čaputové se mi to podařilo. Cítím se skvěle. Do Pezinku, do Bratislavy a vlastně celému Slovensku posílám upřímné blahopřání.
V porovnání s námi: Slováci jako první našli odvahu zavést euro – a jako první našli odvahu zvolit do funkce hlavy státu dámu. Inteligentní, kultivovanou – a také půvabnou, proč to nepřiznat. Ženu, která je synonymem naděje.
Za sebe říkám: držím palce, aby tyto naděje naplnila z co možná největší části. Nebude to vždy snadné, proto přeji paní zvolené prezidentce především pevné zdraví a spoustu energie.
Počítám s tím, že ne vše se jí podaří, prezident na Slovensku není, stejně tak jako v ČR, všemocný vládce. Zuzanu Čaputovou čeká spousta nelehké práce, protože, jak píše v nočním komentáři portálu Sme.sk Jakub Filo, „ ... dianie v parlamente a na politickej scéne ukazujú, že zápas o charakter krajiny sa iba začína.“
A měnit charakter země ze zavedeného k lepšímu je úkol z nejtěžších, je to každodenní zápas, běh na dlouhou trať. (Malá odbočka z částečně jiného soudku. Bylo to v roce 2004, kdy mi bratranec v Kanadě říkal, že odmítl nabídku jít pracovat do Prahy jako šéf zastoupení jisté IT společnosti, protože ČR je prolezlá korupcí. Píšeme rok 2019 a když se podíváme, nakolik se to od té doby změnilo k lepšímu, a to i tváří v tvář „Velké protikorupční revoluci“, k jakému dojdeme závěru?)
Navíc – při vší úctě, Zuzana Čaputová není Margaret Thatcherová. A hlavně: nestane se v červnu předsedkyní vlády. O to větší bude potřebovat podporu. I veřejného mínění.
Tuším, že jako výrazně proevropská politička bude muset v mnoha tématech „držet linii“. Zejména v oblasti, která mě zajímá nejvíc: arabsko-izraelský konflikt. Najde odvahu prosazovat, tak jako český prezident (mnou za mnohé kritizovaný, ale za toto opakovaně chválený), aby se slovenská ambasáda přemístila z Tel Avivu do Jeruzaléma? Najde odvahu, po vzoru USA a navzdory Bruselu, uznat část Golanských výšin jako součást izraelského státu? Podobných otázek bych mohl položit víc a tuším, že zde se patrně neshodneme. Už jsem si prostě zvykl, že pokud jde o zahraniční politiku EU k Blízkému východu, anebo třeba k Číně, zaujímám jako občan jedné z členských zemí EU jiné postoje než unie samotná. Je mi to líto, ale kvůli tomu nebudu na EU jako takovou kydat špínu.
Píšu to proto, že i když máme a budeme mít na některé záležitosti s paní Čaputovou odlišné názory, zůstává osobností, které si vážím, s níž jsem ve volbách sympatizoval a přál jí vítězství a kterou budu jako přítel Slovenska v tom správném na dálku podporovat. Mám naději, že toho, co nás spojuje, je víc.
Když v dávných dobách jednotné izraelské monarchie nastoupil na trůn její třetí panovník Šalomoun, přál si, aby měl „srdce rozumné“ a „aby rozeznal mezi dobrým a zlým“ (I. Královská, 3:9). Přeji v principu totéž i nové slovenské prezidentce. Protože mi velice záleží na tom, aby byla prezidentkou úspěšnou.
Kdybych měl jedním slovem charakterizovat přínos Zuzany Čaputové, řekl bych v této chvíli: SLUŠNOST.
Růže naděje pro Zuzanu Čaputovou (Pixabay)