Povídání o osudu jedné světové metropole.

San Francisco je jedno z nejkrásnějších měst na světě, má úžasnou historii a ne tak úžasnou přítomnost. Žiji v jeho blízkosti už více než 35 let a rád bych se s vámi podělil o některé své myšlenky a postřehy, jež se tohoto nevšedního místa týkají.

Trochu historie – první část

San Francisco, jemuž místní přezdívají Es-Ef nebo San Fran a většinou pak prostě The City, protože dlouhá desetiletí to byla jediná metropole v širém okolí a když někdo v Monterey řekl, že zítra musí jet “do Města”, každý věděl, kam pojede. Nikdy se však nesmí použít přezdívka Frisco, což je pro místní obyvatele urážka, protože Frisco je vesnice někde v Texasu.

San Francisco je ale metropolí pouze a teprve 150 let. Předtím to byla naprosto bezvýznamná rybářská dědina, ježto ono zákoutí a vlastně celá Kalifornie byla od zbytku světa bezpečně izolovaná. Od západu Tichým oceánem, od severu mrazivou Kanadou, od jihu nekonečnou sonorskou pouští a od východu by poutník musel překonat Údolí smrti (název nebyl vybrán náhodou), kteréžto údolí leží 200 metrů pod hladinou moře a ze kterého se strmě zdvíhá do téměř pěti tisíců neprostupný masiv Sierra Nevady. Teprve za těmito velehorami se rozprostírá přenádherná Kalifornie, jeden z nejkrásnějších koutů na zeměkouli. V 19. století byl tento kraj osídlen velmi řídce. Půda patřila bohatým mexickým rodinám a byla majetkem víceméně abstraktním, který se občas ukázal v dědických dekretech či v popisech věna pro dcery bohatých latifundistů. Nemnoha indiánských kmenů si Mexičané nevšímali, neboť to byli kmenové mírní, kterým nic nescházelo. Žili přeci v Kalifornii. Františkánský řád zakládal od jihu k severu misie, u kterých sloužili zanícení bratři, kteří obraceli přátelské indiány na správnou víru a učili je písmu a obdělávání půdy. Kromě mnichů se v Kalifornii usídlilo v několika pobřežních tvrzích pár ruských přistěhovalců z Aljašky (ta byla tehdy majetkem cara, ale také to byl majetek spíše abstraktní). Hrstka usedlíků evropského původu sem zbloudila od Jižní Ameriky a z různých námořních cest přes Pacifik. Tito lidé se těšili z nesmírně úrodné půdy, ideálního počasí a hlavně toho klidu!

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století se evropská populace vzbouřila proti represivním Mexičanům, kteří mnichům “znárodnili” jejich misie a rozhodli se ze své odlehlé provincie vysát, co se dá. Evropané za podpory mnohých indiánů během povstání zvaného Bear Flag Revolt vyhlásilo samostatnou California Republic pod dodnes používaným praporem se symbolem kalifornského medvěda. Mexičané hrozili, že evropskou populaci neúprosně vyplení, a tato krize vyústila v americko-mexickou válku (1846-48). Americká armáda se s pouhými dvěma plavidly vylodila v Monterey a za necelý měsíc bylo po válce. Mexičanům nestálo za to bojovat o vzdálenou a nevýnosnou provincii a Kalifornie se stala americkým teritoriem. Sice v nových rukou, ale i nadále zůstávala izolovanou okrajovou oblastí.

Vše se ale změnilo roku 1848, kdy jakýsi James Marshall, který pracoval jako dělník na náhonu k Sutterovu mlýnu poblíž Sacramenta, objevil v potoce několik kousků ryzího zlata. Brzy se objevily valouny další a další a když se tato novina dostala k civilizovanému východu USA, spekulanti začali horečně skupovat trakty půdy a desetitisíce lidí se rozhodly zkusit štěstí v Kalifornii. Začala Zlatá horečka roku 1849. Silnice ani železnice tehdy přes kontinent do Kalifornie nevedly a lidé se musili za svým snem dopravit několikaměsíční plavbou okolo Jižní Ameriky. Sanfranciský záliv, do kterého se z Pacifiku vplouvalo úzkým průlivem s příhodným jménem Golden Gate, nabízel klidné kotviště. Mnozí své lodě zanechali svému osudu a spěchali do hor za zlatem. Ještě dnes se v zálivu při hloubení dna v okolí přístavu nachází zbytky potopených lodí z té doby.

Zlata se nacházelo velké množství. Spousta prospektorů přes noc nesmírně zbohatla. Říkalo se jim podle letopočtu Devětačtyřicátníci neboli Forty-Niners, viz známou píseň Clementine:

In a cavern, in a canyon - excavating for a mine
Dwelt a miner forty-niner - and his daughter, Clementine.

S bohatstvím zlatokopů rostlo město. Mezi roky 1847 až 1850 se z 500 obyvatel rozrostlo na 150 000. To bylo vice lidí, než žilo v tehdejší Praze. Ze stále ještě izolovaného velkoměsta se stal jakýsi Hong Kong Divokého západu, kterého těžko dosáhli nejenom lidé, ale i ruka zákona. Vše bylo dovoleno. Alkohol, opium, prostituce a hazard kvetly nepředstavitelnou měrou. San Francisco získalo novou přezdívku: Barbary Coast (Pobřeží barbarů – viděno optikou zbožných lidí amerického Středozápadu). Tento boom si brzy vynutil stavbu transkontinentální železnice do nyní už fungl nového, jednatřicátého státu Unie. Na otrockou dřinu se přivážely z Číny tisíce robotníků a ve všech větších městech vznikaly oddělené čínské čtvrti, chinatowny, neboť podle tehdejších sociálních norem se populace rozdílných etnik a kultur navzájem nemísily.

Po železnici následovaly silnice a dálnice, z nichž nejslavnější byla Route 66, vedoucí skrze malebný americký Jihozápad. (Zpívá o ní slavná skladba od Nat King Cole Tria). Kalifornie a s ní i San Francisco se otevřelo světu. Kromě zlata lesklého nacházejí lidé zlato i v jiných podobách. Jižní Kalifornie má bohaté zásoby nafty a centrální údolí oplývá úžasně úrodnou půdou, která přilákala tisíce nových zemědělců a farmářů (doporučuji Steinbeckovy romány Na východ od ráje či Neznámému bohu). Kromě stále obtížněji těženého zlata se našly i nesmírné zásoby stříbra a San Francisco se brzy stalo světovým finančním centrem.

Roku 1906 přišlo první varování osudu ve formě strašlivého zemětřesení. Otřesy a jimi způsobené exploze a požáry tehdy zničily dvě třetiny města. Z popela však, jako pták Fénix, povstalo město ještě krásnější, svědomitě naplánované a ve viktoriánském slohu vystavěné, plné zdobných barevných fasád (těm krásným domům se říká Painted Ladies). Pro bezpečnost obyvatel městská rada nařídila, že domy musí mít na fasádě únikové žebříky, které jsou dodnes součástí koloritu. Vizuální nádhera způsobila, že město už bylo nejenom destinací pro investory a podnikatele, ale také pro architekty a umělce. Do Kalifornie přesídlil film a kromě Hollywoodu se mnoho slavných osob usadilo právě tady v San Francisku.

Hospodářský krach 30. let se San Francisku zázračně vyhnul. Ani jedna z velkých bank, které zde vznikly, jako byly Wells Fargo nebo Bank of America, nezkrachovaly. Naopak, město se pustilo do obřích projektů. Hned dva gigantické mosty, v té době největší na světě, Golden Gate Bridge a San Francisco-Oakland Bay Bridge spojily město s protilehlými břehy velkého zálivu. Složitý systém přehrad a akvaduktů přivedl skvělou pitnou vodu z yosemitských hor až do městského centra. Ve fotogenických exterierech vznikají klasické filmy jako Barbary Coast, Maltese Falcon či Hitchcockovo Vertigo. Žijí a tvoří zde umělci jako Dashiel Hammett, Mark Twain, Jack London, Erle Stanley Gardner či Robert Frost. San Francisco má svoji hudební scénu, svůj styl jazzu, blues a swingu, město se krášlí velkolepými stavbami ve stylu Beaux Arts či Art Deco, v příkrých ulicích cinkají a lomozí slavné lanovkové tramvaje, noční život je stale uvolněný a pestrý. San Francisku se říká Golden City nebo Paříž Západu. Jistá podvědomá a často dobrovolná izolace od zbytku světa je stále součástí místního genia Ioci. Všichni samozřejmě věděli, že vzdálený svět se zmítá v bojích soupeřících ideologií a demagogických režimů, ale to bylo všechno strašně daleko odsud, od Zlatého města.

Pak ale přišel japonský nálet na Pearl Harbor a všechno bylo jinak.

Pokračování příště.

Walnut Creek, CA