Zaznamenal jsem článek, že americký dolar vyklízí pozice na trhu s ropou. Je samozřejmě možné, že se ropa bude za pár let prodávat v jüanech, ale zatím nějakému zásadnímu vyklízení nic nenasvědčuje. Zatím to spíš vypadá na novinářskou neznalost, kombinovanou s touhou po klikání na provokativní titulek. Je samozřejmě pravda, že se určitá malá část obchodu s ropou děje v jiné měně, ale není v tom žádná podstatná ztráta důvěry v dolar. Nejsem samozřejmě žádný ekonom, ale v obecných rysech je i mi známo, že soudruzi novináři zapomněli zmínit, kdo komu prodává a za co (bez dolarů). Jde totiž zejména o to, že Čína a Indie kupuje ropu od Ruska hluboko pod cenou, a nejen to, ale v jüanech a rupiích (ne v dolarech). To vyhovuje kupujícím, protože Rusko má plné trezory jüanů a rupií, které ale může utratit prakticky jen v Indii a Číně. Takže – západ přijal sankce na ruskou ropu, ale ne proto, aby ji Rusko nemohlo prodávat, ale aby ji muselo prodávat pod cenou. Západ si klidně koupí ropu od ostatních za plnou cenu (a ti si klidně koupí tu ruskou za cenu nižší), ale zisk nemá Rusko, ale třeba právě Indie a Čína má díky tomu levnější ropné produkty (jindy si napíšeme o tom, proč třeba taková Čína vlastně po vítězství Ruska až tak netouží). Co z toho má západ? No přece že je na trhu levná ruská ropa; kdyby v důsledku sankcí vůbec nebyla na trhu, ostatní výrobci by zdražili. Tedy – cena ropných produktů pro západ je stejná, Rusko prodělává a země, které si západ nechce znepřátelit, vydělávají. A nejen vydělávají, Rusko syslí jejich měnu a musí si od nich kupovat za cenu, kterou si ony stanoví (takže Rusko prodělá podruhé). Naopak země, které kupují od Ruska, mají levný zdroj energie na vstupu, a to, co vyprodukují (třeba čínský průmysl) už sankcím nepodléhá. A západ v Číně vyrábí a z Číny nakupuje, takže i západ může mít svůj díl zisku. Tolik k vyklizení pozic dolarem.

Někdo však přece jen něco vyklízí – Rusko vyklízí mezinárodní trh se zbraněmi. Objem jejich obchodů spadl asi tak na třetinu a řítí se stále dolů. Ruský obchod se zbraněmi měl přitom dva podstatné přínosy pro Rusko. Za prvé, prachy. Za druhé – politický vliv. Když jste dvorním dovozcem zbraní do nějaké země, tak máte dobré vztahy, a ta země proti vám moc nadšeně na mezinárodní scéně vystupovat nebude. Je zde těchto pět aspektů, které ruský obchod se zbraněmi potopily.

1) ruská prezentace svých zbraní při invazi na Ukrajinu.

Ruské zbraně měly vždy dobrou pověst. Třebaže často nebyly lepší, než západní, vyznačovaly se dobrým poměrem cena/výkon, robustností a trvanlivostí. Pro státy, které byly chudší nebo které nechtěly obchodovat se západem, to byla jasná volba. Jenže nyní ruská technika dostává na frak od západních zbraní, pověstné jsou třeba létající věže ruských tanků, když je trefí Javelin. Samozřejmě, že to je také dílem špatného výcviku mobiků, špatného velení, korupce a dalších aspektů, ale nedá se to odlišit a kvantifikovat. Navíc se nabízí otázka, proč Rusko nenasazuje své údajně nejlepší zbraně, jako tank T14 nebo stíhačku SU57. Je zde důvodná obava, že proto, aby se neukázaly jejich slabiny (což by Rusové snadno vyvrátili jejich úspěšným nasazením, to se však nestalo). Zaslouženě nebo ne, ruské zbraně ztrácejí pověst.

2) neschopnost je vyrábět

Díky sankcím nemůže Rusko vyrábět některé zbraně, nebo ne v kvalitě, kterou ve 21. století kupující očekává (viz nedostatek čipů). Když chcete letadla, tak nechcete dodavatele, který díky své tragické zahraniční politice nemůže dodávat, to si raději koupíte dražší, které ale aktuálně k dispozici jsou.

3) neschopnost je dodávat

Rusové vytahují ze skladů opravdu staré kousky, třeba tanky T62 a T55. Vážně si myslíte, že kdyby zprovoznili zázrakem nějakou novou linku na výrobu tanků, že by je neposlali na frontu místo na export? Jestli jste si koupili ruské houfnice ráže 152mm, kde seženete munici, když i Rusko samo ji kupuje, kde se dá? Rusko má problém s dodávkami zbraní, protože je samo potřebuje. Může a chce potenciální kupující čekat, až ta válka skončí? A kdy to bude? A bude se to opakovat?

4) neschopnost mít vstřícnou zahraniční politiku

Přestože se Německo na začátku války chovalo jako spojenec Ruska, když začaly běžet dodávky Ukrajině a sankce na Rusko, začalo Rusko vyhrožovat „vypnutím plynu“, v létě 2022 jeho dodávky omezilo a pak zastavilo úplně. To je ale dodavatel na baterky. Co když si koupíte ruské zbraně a když budete potřebovat náhradní díly, munici nebo cokoliv dalšího, budete muset v zahraniční politice sklapnout kufry? To si se zbraněmi kupujete i ruskou zahraniční politiku? A když budete mít nějaký nehodící se postoj (nebo ho bude mít váš spojenec), máte utrum? Může si vaše země dovolit politicky nestabilního dodavatele zbraní?

5) mezinárodní situace

Ať chceme nebo ne, státy mezi sebou vedou politická jednání. Když chcete nakupovat od Ruska, tak pochopitelně na vás všichni hledí, jako když Rusko podporujete. Některým zemím se nehodí takto vypadat (a nemají sílu Číny nebo Indie, aby to mohly ignorovat), třeba proto, že budou od západních zemích něco chtít.

Vše výše uvedené si mnozí odběratelé vyhodnotili a usoudili, že je čas hodit Rusko přes palubu. Nevěříte? Tak vám dám dva příklady. První je Indie; ta dlouhodobě nakupuje zbraně z Ruska. A teď chce stíhačky – z Francie. Nebo takové Srbsko, to je pravoslavná země, dlouhodobý spojenec Ruska a prosazovatel ruských zájmů. To by si určitě nekoupilo stíhačky z Francie, že? Inu, obchod je na obzoru. Dříve nevídané, nyní reálné. Takže jestli někdo vyklízí nějaké pozice, je to Rusko na mezinárodním trhu se zbraněmi. Západ uvolněné místo milerád převezme. Taková situace se bude dlouho otáčet a důvěra zákazníků na tomto poli má velkou setrvačnost. Je to další rána ruskému hospodářství i zahraničnímu vlivu, za kterou si může úplně samo.

Převzato z autorova Facebooku