16.9.2019 | Svátek má Ludmila


ROZHOVOR: Co se v Izraeli skutečně děje

20.10.2018

To chce na internetové stránce Israel.cz lidem přiblížit Ing. Daniel Žingor

Pane Žingore, nedávno jste zprovoznil internetovou stránku Israel.cz. Jak jste se k tomu tématu vůbec dostal?

O Izrael se zajímám dlouhodobě – několikrát jsem tam byl, viděl jsem realitu tamního života. V České republice žádné jiné podobné zpravodajství v češtině neexistuje. Považuji to za velmi vážný problém. To, čím nás krmí naše mainstreamová média, mě často děsí. A to zejména pro jejich neschopnost předávat reálný obraz toho, co se děje. Mnohdy je to víc o tom, co nesdělí, než o tom, co reálně sdělí. Naše internetová stránka je pokus o reálný pohled na to, co se v Izraeli skutečně děje, zejména pro ty, kdo se o to zajímají.

Proč právě Izrael a ne třeba Kanada nebo Indie?

Izrael je moje srdeční záležitost, jakkoli bych např. do Kanady a jejích národních parků rád jel, Izraeli se žádná jiná země- ani Indie, ani Kanada - nemůže rovnat.

Mohl byste to blíže vysvětlit? Znamená to, že je to citový vztah, prostě určitý druh zamilovanosti, která se nedá racionálně vysvětlit?

Jsem věřící. V bibli je jeden příběh, kdy Bůh posílá Mojžíše k faraonovi a Mojžíš se ptá, s čím že má za faraonem jít a co mu má říct. A dostává odpověď: „Řekni mu: Izrael je můj syn, můj prvorozený.“ To je ten důvod.

Takže nejste profesionální novinář? Proč to děláte?

Už přes deset let pořádám či spolupořádám tzv. Dny pro Izrael na Moravě - dnes již v pěti městech – s podtextem „Proč stojíme za Izraelem?!“ Pravidelná otázka, se kterou se setkáváme, je: „Kde se k takovýmto informacím v České republice můžu dostat?“ Naše odpověď musela znít: „V češtině nikde.“ Od 1.1.2018 je tomu jinak – odpověď zní: „Na israel.cz.“

Investujete do projektu svůj čas i schopnosti, ale není to pro vás žádná výdělečná činnost. Co vám tedy přináší zadostiučinění z této práce?

Není to sice výdělečná činnost, ale v tomto rozsahu vůbec není myslitelné, že by to bylo možné dělat zdarma po odpoledních. Takovým stylem bylo možné pracovat dvaceti lety, ne dnes. Dělám to s výhledem, že to nejen zaplatí mou práci, ale že se bude rozvíjet. Potřebujeme vybudovat komunitu kolem tohoto projektu, překladatele, jazykové korekce, musíme investovat do internetové bezpečnosti, poskytnout autorům alespoň nějaké honoráře. Nevím, jestli je zadostiučinění to správné slovo. Věřím, že to mám dělat, a dělám to.

Izrael není ve světě právě populární, ale přesto se jím mnohá grémia často zabývají. Nedávno OSN nově odsoudilo Izrael za použití přehnané vojenské síly v konfliktu s Palestinci. Co byste k tomu řekl?

No, že právě proto pořádáme diskusní večery a provozujeme israel.cz :-) Postoj OSN považuji dlouhodobě za neuvěřitelně zvrácený a velmi nebezpečný a jen tak mimochodem: když Britové po skončení 2. světové války torpédovali lodě s lidmi přeživšími šoa - bylo to zcela v souladu s tehdejším mezinárodním právem.

Kdy jste byl v Izraeli poprvé?

Poprvé jsem byl v Izraeli v roce 1998 jako dobrovolník. Byl to čtyřměsíční pobyt. Byli jsme tři a zhruba polovinu času jsme pracovali a druhou za vydělané peníze cestovali. A bylo to vynikající a neopakovatelné.

Musel jste překonávat nějaké těžkosti? Je pravda, že agentura, která vám tenkrát zprostředkovala práci, to dělala nelegálně?

To, že nám místní izraelská agentura zprostředkovala práci, o které jsme se až při snaze prodloužit si vízum dozvěděli, že je černá - to byla až jakási „třešnička na dortu“. Přijeli jsme jako dobrovolníci - jakási nejnižší společenská vrstva pracující za třetinu tamější minimální mzdy. Naprostá většina lidí, co tam tenkrát ať už z Česka nebo z tehdy už samostatného Slovenska přijížděla, přijížděla za prací - tedy penězi. My jsme nepřijeli za penězi, ale za zkušenostmi. Měl jsem „tu výsadu“ poznat Izrael zespodu - nikoli tedy jako relativně cenění turisté ze Západu.

Kamarád, s kterým jsem pracoval, se dostal do izraelského vězení. Vedle bungalovu, v kterém jsme bydleli, se děly pravidelně homosexuální párty. V mošavu Eyn Yahav jsem poprvé zakusil antisemitismus - reálnou nenávist dobrovolníků k Židům, pro které pracovali. S tím jsem se doma dříve ani nikdy později takto nesetkal. Když jsem jako nájemný dělník stavěl spolu s palestinskými Araby střechu v Eilatu, zažil jsem jedny z nejodpornějších existencí, které jsem ve svém životě potkal - Izraelce, pro které jsme tu střechu stavěli. Byli to opravdu velmi zlí, hloupí a nenávistní lidé. Taky jsem se seznámil s palestinskou představou o míru. Ten nejmírumilovnější z nich, který sám sebe za takového považoval, ji popsal slovy: „Tak ať ti blázniví Židi odejdou a bude mír!“

Když jsem později bydlel v hostelu v Tel Avivu, v jakémsi doupěti zkrachovalých existencí, setkal jsem se s lidmi, kteří měli propadlá víza, někdy i pasy a dělali tam načerno. Děly se tam policejní razie, majitel hostelu posílal policii na ty, co mu neplatili. Kradly se tam jak letenky, tak hlavně pasy, na které jsem si musel zejména ve spánku dávat pozor. Když jsme cestovali s místním Izraelcem, ukazoval nám kibuc, o kterém tvrdil, že byl opakovaně Židy do základů vypálen, protože tam chovali prasata. Obecně tedy považuji za dost nepravděpodobné, že by mi někdo řekl o Izraelcích nebo Židech něco negativního, čehož bych už sám nebyl dříve svědkem, nebo co bych sám neprožil.

Můžete nám něco říct o své profesionální dráze?

Vystudoval jsem lesnictví, ale začal jsem pracovat jako podnikový ekonom. Po návratu z Izraele jsem nastoupil v jedné top SW firmě jako hotlinista, asi dvou měsících jsem se stal analytikem a po půl roce hlavním analytikem. Po dvou letech potom ředitelem vývoje. V roce 2004 jsem se z milovaného Brna odstěhoval zpět do svého rodiště a pracoval jako implementátor ERP systémů a vedoucí projektů s přívlastkem účetního mentora. V roce 2008 jsem dál nastoupil jako finanční ředitel velké stavební firmy a v roce 2010 jsem byl přesvědčen dnešním senátorem Liborem Michálkem, abych mu šel dělat poradce pro oblasti implementací SW na SFŽP. Tam jsem zůstal jen pár měsíců, protože po vypuknutí kauzy Drobil vyhodili všechny, kteří za něj nastoupili. Od té doby pracuji jako poradce či konzultant či externí správce pro IT a ekonomiku.

Po první návštěvě jste se do Izraele vrátil?

Mnohokrát – už jako turista, buď s organizovaným zájezdem, nebo individuálně. Všechny pozdější návštěvy už byly jiné, „normálnější“, ta první byla výjimečná v mnoha ohledech.

Takže jste se vracel. Co vás přitahovalo?

Vracel a vracím. Zkráceně by se dalo říct, že je to pořád stejné a nijak se to nezměnilo - je to moje srdeční záležitost. Ale mimo toho je tu spousta dalších důvodů. Jsem vystudovaný lesák, velmi rád cestuji a fotografuji. V tomto ohledu mi Izrael nabízí opravdu mnoho: fotím reportáže, píšu články, užívám si pobytu jak ve Starém Městě v Jeruzalémě, tak v přírodě. Ta je tu někdy podobná a někdy velmi odlišná od té naší. Fascinují mě např. pouštní přírodní parky. Nadto miluju historii a dobré jídlo, které středozemní kuchyně určitě poskytuje. Oproti všeobecnému povědomí a očekávání (i když mi to skoro nikdo nevěří) je to velmi bezpečná země. Panuje tu něco, co jsem v jiné zemi takto nezažil - jakýsi pocit toho, že věci, které se zde dějí, mají jakýsi hlubší smysl a lidi, kteří tady žijí, se na naplňování tohoto smyslu přímo podílejí.

Jmenujte tři věci, které se vám z jakékoli oblasti nejvíc líbí.

Už jsem to asi popsal výše. Existence toho státu a lidí, kteří jsou v něm, má v mých očích jednoznačně a viditelně hlubší smysl. Dále je to kombinace historie, přírody a rekreace u moře, která mně osobně velmi vyhovuje. Také mě zajímá vojenská historie, co a jak se na kterém místě přesně událo…

A jednu věc, která se vám nelíbí

O takové nevím

Děkuji za rozhovor

Ptala se



Ve školkách chybí předškoláci, přibývá dvouletých dětí. Je to chyba systému?
Ve školkách chybí předškoláci, přibývá dvouletých dětí. Je to chyba systému?

Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že mateřské školky navštěvuje více dvouletých dětí oproti dřívějšku. Naopak ne všechny předškoláky, kteří mají předškolní docházku povinnou, rodiče do školky přihlásí. Jaké jim hrozí sankce?






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.