Je pondělí 8. 12. a dnes již třetí den probíhá v Řecku (zejména v Aténách a v Soluni) násilné ničení, rabování a požáry. „Demonstranti“ již zničili a vypálili několik obchodů, policie jen nečinně přihlíží. Několik bank a obchodů na hlavních třídách má rozmlácená okna a výlohy nebo jsou v plamenech. Radikálové házejí kameny, zápalné lahve a ničí, co se dá – vánoční strom na náměstí Syntagma, několik obchodů, díky čemuž desítky lidí přijdou o práci… A právě před malou chvílí reportérka se slzami v očích oznámila, že zapálili Národní knihovnu.

Radikálů je několik set, možná tisíc, dá se to jen těžko odhadnout, neboť jsou roztroušeni na několika náměstích v centru a na velké hlavní třídě i v postranních ulicích. Policistů však, zdá se, je jen několik desítek, možná pár set. Za celé tři dny nebyla policie schopna zorganizovat zásah a útočníky zastavit. Řada politiků v televizi mluví a mluví, ani v jednom pořadu jsem zatím nezahlédla mluvčího nebo zástupce řecké policie, který by se k tomu nějak vyjádřil.

Pamatuju si, že když měli do Plzně přijet neonacisti, na každém rohu a každé křižovatce, v každé ulici po několika metrech byly desítky policistů, helikoptéry, všichni připraveni okamžitě zasáhnout, zablokovat ulice, obklíčit, rozdělit, zatknout... Tady se neděje nic, žádné posily, žádná akce.

Zdá se, že radikálů je více než policistů a policisté se bojí udělat cokoli, což samozřejmě jen podporuje násilníky v dalších a dalších ničivých akcích. Poslední zatím byla již zmíněná knihovna, co ještě přijde?

Hoří náměstí, hoří několik obchodů na hlavní třídě vedoucí z náměstí a ještě několik budov v postranních uličkách. Zdá se, že si již nevybírají, zda se jedná o obchod, banku či obytný dům. V jednom z obchodů s největší pravděpodobností uhořel člověk. Co se ještě musí stát, než začne policie konečně něco pořádně dělat?

Násilníci mají prapodivnou výmluvu. Policisté v sobotu zabili jednoho z účastníků demonstrace svolané levicovou stranou. Nechci teď řešit, zda byli policisté při tomto kontroverzním zásahu v právu. Mladý výrostek, kterého policisté zastřelili, byl jedním z těch, kteří po policistech házeli kameny a zápalné lahve. Pokud nebyli policisté v právu, ať jdou do vězení za vraždu, ale to přece není omluva pro to, co se děje. Proč by celé Řecko mělo být v jednom ohni? Proč by měli nevinní lidé sedět vystrašení doma a bát se vyjít ven? Proč by mělo být dovoleno, aby kdokoli zapaloval budovy a ničil vše, co mu přijde pod ruku?

Dívám se na TV, kde jsou v přímém přenosu záběry z centra, a nevycházím z údivu. Jsem vyděšená a konsternovaná tím, že se něco takového vůbec může dít. Dokonce ukradli hasičský vůz, který měl uhasit některé požáry a snažili se s jeho pomocí založit další požár.

Z balkonu vidím kouř nad Aténami. Bydlíme asi tři kilometry od centra, kde tohle všechno probíhá. Já sedím doma a „jen“ to sleduju z televize. Neumím si představit turisty, kteří přijeli do předvánočních Atén a ubytovali se v centru v některém z hotelů. Neumím si představit, jak se cítí člověk, který pracoval v jednom z těch zničených nebo vypálených obchodů. Nejsem Řek, ale vím, jak se cítí, když jim hoří Národní knihovna, a umím pochopit, proč se reportérka neubránila slzám. Sama cítím, jak mi po tváři stékají slzy, když vidím tu hrůzu, se kterou nikdo nic nedělá. Cítím se bezmocná, stejně jako všichni tady, kteří vidí záběry toho, co se děje. Kéž by to byl jen nějaký nepovedený americký film. Ale není. Vše, co se děje, je skutečnost, která se každého tady velmi dotýká.

Nikos pracuje v jedné z bank v centru. Snažím se ho přesvědčit, aby nechodil zítra do práce. Tvrdí, že přes den tam násilníci nebudou, že přijdou zase večer... Možná má pravdu, možná ne... Ale trnout celý den hrůzou, jestli se vrátí domů, nechci.

Atény