18.6.2024 | Svátek má Milan


BEST OF HYENA: Jak to ta potvora může vědět

8.6.2024

Zaplaťpánbu!
Vraceli jsme se z večerní procházky. Bylo to o víkendu napínavé. Občas bylo hezky, ale pak se strhl liják. Za pátek a sobotu jsem naměřil 27 mm a to je fakt docela dost. V neděli se nám podařilo nezmoknout.

Šli jsme lesíkem na okraji našeho Šmoulova, říkáme mu s Ljubou Cíp. Najednou slyším „dus dus‟, takovou tu muziku co nesnáším. Lekl jsem se, že na někdejším Prasečáku bude technoparty. Taky pejskové se naježili, když to slyšeli. „Dus dus‟, to se jim nelíbí.

Vystoupili jsme z lesa na parkoviště. „Dus dus‟ mě skoro porazilo. Ale hned jsem se usmál a zvedl palec…

Byla tam dvě auta zaparkovaná bok po boku, jedno předkem, druhé zadkem k lesu. V Otevřená okna, odtud ten „dus dus‟. V jednom autě dva namachrovaní mládenci, v druhém dvě namachrované holky.

Mazali jsme s pejsky pryč. Chvála bohu! Tak to má být! Ještě fungují instinkty! Za rohem už nebyl „dus dus‟ slyšet. A já měl radost.

Konečně vidím kluky a holky, aniž by čuměli do mobilu. Pejskům je to samozřejmě, jedno, ti mazali domů, čekala je miska se žrádlem.

Jak to ta potvora může vědět
Dávám si po obědě dvacet. Když to jde, tak vždycky. Pejskové jsou na svých pelíškách.
Je to opravdu jen dvacítka neboli dřímák. Ležím na zádech, přes sebe mám deku a obličej si kryju malým polštářkem. Probudím se a otevřu oko. Jedno oko.
Gari to okamžitě ví. Vyletí z pelechu, běží ke mně a opře se mi packami o hruď. Nora pochopí, že se jde ven a začne štěkat.
Siesta skončila.
Jak ale ta bestie pozná, že jsem otevřel oko? Copak mi vrže oční víčko, jako když se otevřou dveře do špajzu?

Co se stane, když zkoušíte kolo
Za asistence Gari a Nory jsem zkoušel, jak na elektrokolu funguje blokování motoru. Ano, je to mánie dneška, i žehlička nebo záchodové prkýnko musí být spárováno s mobilním telefonem. Taktéž velociped. Zajímá mě to. Gari to přestalo bavit hned, odešla po dvaceti minutách, kdy jsem otevřel vrátka + vyvedl kolo + dělal pokus + zavřel vrátka.
Pak ji to přestalo bavit.
Už tušíte, jak to dopadlo. Po dvacátém pokusu jsem konečně dospěl k závěru, že spojovat kolo s mobilem je kravina a šel jsem si schrupnout (v pauzách mezi pokusy jsem stačil poobědvat). Usínám, načež zvonek.
Hodná paní ze sousedství našla Noru u zavřených vrátek.
Ono to otevřít / zavřít / vyběhnout / vyvést kolo / zaběhnout / zavézt kolo… ono je to náročné na synchronizaci.
Naštěstí máme hodné paní v sousedství.