Česká média komentující výsledek polských prezidentských voleb opět zamíchala do svých komentářů „proevropskou“ kritiku Polska. Údajně Duda vyhrál jen tak tak. Jaká jsou fakta?

Po oznámení výsledku exit-pollu po uzavření volebních místností se zdálo, že Andrej Duda vyhrál skutečně jen a jen o prsa. Pozdější upravené odhady už pro něj byly příznivější a téměř konečné výsledky mu přisuzují přes 51 % hlasů voličů.

Lidovky.cz v komentáři napsaly toto:

Pod titulkem Vítězství Dudy zachránilo polskou vládní stranu, konzervativcům hrozila vážná krizese lze dočíst například: PiS ovládá většinu zásadních institucí polského veřejného života, včetně klíčových postů ve státních firmách i veřejnoprávních médiích. Těší se i podpoře v Polsku stále vlivné katolické církve. Strana si oblibu lidí získala štědrými sociálními programy, jako jsou příplatky na děti nebo třinácté důchody. PiS ale prosadilo i kontroverzní změny v justici, které podle domácích i zahraničních kritiků porušují nezávislost soudnictví. Evropská komise kvůli nim pohnala Varšavu před unijní soud. Michal Baranowski z organizace German Marshall Fund agentuře DPA řekl, že po znovuzvolení Dudy je třeba počítat s pokračováním politiky, kdy v některých případech polští představitelé porušují právo a hodnoty Evropské unie.

A o něco dále: Podle onet.pl je dobrý výsledek Trzaskowského pro PiS „varovným signálem“, aby zahájila debatu o tom, proč i přes nákladnou sociální politiku dala skoro polovina voličů jejímu kandidátovi červenou kartu. Stranu na podzim čeká volební sjezd.

Nyní je třeba obrátit se na fakta, a ne dojmy takzvaných proevropských sil. Když v roce 2015 Duda porazil tehdejšího prezidenta Občanské platformy, vyhrál s počtem hlasů v procentech podobným jako v tomto roce. Volební účast byla o něco více než 55 %.

V letošních volbách podle neúplných výsledků, když bylo sečteno více jak 99,9 % hlasů, získal Duda 51,21 % a jeho vyzyvatel 48,79 %, přičemž k volbám dorazilo tentokrát přes 68 % voličů, tj. pro Dudu i jeho vyzyvatele hlasovalo mnohem více lidí, procentuálně se však volební výsledky liší jen minimálně. Z toho lze usuzovat jen na jedno jediné: oběma kandidátům se podařilo „mobilizovat“ mnohem více svých příznivců než před pěti lety. Poměr sil však zůstal více méně zachován. Lze tedy konstatovat, že situace v Polsku je v zásadě stabilní a žádná takzvaná krize konzervativcům nehrozí.

Co se „porušování evropských hodnot“ týče, je to obvyklá floskule komentátorů, kteří se zaštiťují Evropskou unií od rána do večera. Polsko jako jedna z velkých evropských zemí má zájem na tom, aby jeho názor byl slyšet. Je to největší stát V4, a jeho hlas tak při souladu celé V4 podporuje přes 60 milionů lidí. To už je síla Itálie, více jak Francie a o něco méně, než má Německo. Síla Polska i celé V4 pak ještě vzroste ve chvíli, kdy se tyto státy stanou čistými plátci do společné kasy.

Závěrem snad jen tuto poznámku. I kdyby vyhrál kandidát opozice, nic podstatného by se na polské zahraniční politice nezměnilo. Tu podobně jako v Česku třímá pevně v rukách polská vláda a prezident ji přímo nemůže nijak zásadně ovlivnit. Pokud se „proevropské síly“ opájely vyhlídkou na změnu v případě vítězství opozičního kandidáta, ukázalo se, že tyto naděje nenašly naplnění. Navíc se domnívám, že by i jiný prezident než Duda raději spolupracoval s vládou, než aby čelil výtkám, že své zemi podráží v EU nohy.