V Německu místo novoročního projevu pronáší prezident tzv. vánoční řeč, která se vysílá na Hod Boží. Joachim Gauck, bývalý farář, disident a šéf Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty Stasi, čili něčeho podobného, jako je u nás Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, takovou řeč letos pronesl poprvé a apeloval v ní na své občany.

Vyzval je k větší odvaze a k civilní kuráži, které se v politice podle něj říká solidarita, věřící ji nazývají dobročinností a v řeči lidských pocitů jde o lásku. Ve zmíněném slavnostním projevu prohlásil, že lidé jsou v Německu znejistěni, protože život se zrychlil, stal se nepřehledný a nestabilní. A dále pravil: "Nůžky mezi chudými a bohatými se otevírají, změna klimatu potřebuje od nás novou odpověď zrovna tak jako stárnoucí společnost." A dodal: "Starosti nám dělá rovněž násilí jak na nádražích, tak na ulicích, kde jsou lidé také napadáni proto, že mají černé vlasy a tmavou pleť." Tím reagoval na nepodařený atentát na nádraží v Bonnu, o kterém jsem hovořil minule.

To je podle prezidenta Gaucka ten důvod, proč Německo potřebuje nejen odvážné politiky, ale i angažované občany. A vyslovil přání, aby v jeho zemi vedle sebe spokojeně žili staří a mladí, místní obyvatelé i přistěhovalci. Tím spolkový prezident reagoval na zvyšující se počet žadatelů o azyl. Vzpomněl si na to, jak mu mladá Afričanka v jednom utečeneckém táboře vložila do náručí své dítě a řekl: Německo sice nemůže přijmout všechny žadatele o azyl, ale ty, co jsou pronásledováni, chceme přijímat s otevřeným srdcem a také jsou to právě oni, kteří si azyl zaslouží. Ti naši zemi potřebují.

Samozřejmě nemohl opominout ani otázku postupného sjednocování Evropy a prohlásil, že Nobelovu cenu míru si Evropská unie zaslouží. V této souvislosti ještě prohlásil, že evropská idea už více než šedesát let zabezpečuje v Evropě mír a upozornil na to, že nyní bude záležet hlavně na tom, jestli společná vůle může udržet pohromadě země s tak odlišnými ekonomickými a kulturními tradicemi. Zatím se prezidentu Gauckovi zdá, že do dnešní doby se Německo v krizi zachovalo dobře a je politicky stabilní, to podle něj dokazuje i fakt, že na krizi nevydělaly radikální strany, což by jistě vedlo k ještě větší nejistotě některých obyvatel.

Jako bývalý farář se pan prezident Gauck několikrát odvolal i na Bibli a připomněl, že Vánoce jsou nejen křesťanským svátkem, ale že i pro muslimy, židy, pro lidi jiného vyznání a i pro ateisty jsou Vánoce svátkem dobrého chování, svátkem při němž se oslavují příbuzní a přátelé, tedy svátkem, který nás spojuje, kdy se navštěvujeme a obdarováváme.

Projev Christiana Gaucka, jak připomněl třeba portál Spiegel-Online, se lišil od projevů jeho předchůdce Christiana Wulfa, který pronesl dva vánoční projevy, i kulisou, která ho obklopovala. Pan Wulff měl kolem sebe na zámku Bellevue, kde němečtí prezidenti mají svou rezidenci, čestné hosty a děti. Prezident Gauck vystupoval jako sólista, ale neseděl za stolem jako sedávali bývalí prezidenti Horts Köhler a Roman Herzog. Dal si záležet na tom, aby vystupoval korektně, ale uvolněně. Stál před německou vlajkou a adventní výzdobou. Jeho řeč měla 3812 znaků, čili trvala něco málo přes šest minut a končila přáním požehnaných Vánoc.

Jak vidno, čas, kdy prezident v Německu oslovuje své milé občanky a občany doma i v zahraničí, těmito slovy projev začal, určuje i žánr a tón takového proslovu, který je v Německu vždy velmi laskavý a končí přáním požehnaných Vánoc. Prezident Gauck jako farář a psycholog moc dobře ví, že napětí ve společnosti roste a že lidé ze všeho nejvíc potřebují klid a pohlazení po duši, a dával zřetelně najevo, že je prezidentem všech Němců. Tradice našich novoročních prezidentských proslovů je jiná: projevy bývají vždy více bilanční a zároveň se více zabývají blízkou budoucností. Letošní projev našeho prezidenta Klause bude poslední, a proto bude zajímavé ho sledovat: jestli bude více smířlivý a laskavý, nebo jestli svými vyhraněnými názory bude společnost spíše zase rozdělovat, jak tak činil tento prezident velmi často v minulých deseti letech.