Zatímco na Islandu se po pouhých devíti měsících své existence dostali piráti jako nová protestní strana do parlamentu, získali 5,1 procent hlasů, a svůj program postavili hlavně na tom, že z Islandu chtějí udělat ráj investigativní žurnalistiky, v Německu se podle posledního květnového průzkumu společnosti Forsa propadli na pouhá dvě procenta a odborníci jejich odhodlání vstoupit do bundestagu nedávají velkou šanci.

Proklamovaný program německých pirátů je ale také mnohem komplikovanější: chtějí posílit práva občanů, jsou pro direktivní demokracii, chtějí reformovat autorská a patentová práva, rádi by prosadili otevřenou výměnu výsledků vědeckého bádání, zasazují se za lepší ochranu dat, garanci privátní sféry a naprosto transparentní přístup k informacím.

Připomeňme, že první strana tohoto typu vznikla v roce 2006 ve Švédsku: v programu měla jako prioritu prolomení autorských práv: tedy volnou, bezplatnou distribuci muziky a filmů na internetu. Ve stejném roce byla tato strana založena v Rakousku a v Německu a v roce 2009 ve Švýcarsku a v České republice.

První úspěch zaznamenali Švédové v Evropských volbách v roce 2009, kdy dostali 7,1 procenta hlasů. A ve stejném roce v Německu se dostali v komunálních volbách v Cáchách a v Münsteru první dva členové do místních zastupitelstev. Na začátku roku 2013 již získali na komunální úrovni dohromady 200 mandátů v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku.

V Německu v roce 2011 v Berlíně získali dokonce 8,9 procenta a usedli v zemském parlamentu. Později zaznamenali úspěch i v dalších čtyřech zemských volbách. A v říjnu 2012 se dostal i u nás do Senátu bezpartajní Libor Michálek, kterého nominovala právě Česká pirátská strana. Dnes už existují tyto strany po celém světě, dokonce i v Africe či na Novém Zélandu a mají i společnou střešní instituci Pirate Partie International.

V Německu, kde se čekal v letošních podzimních volbách úspěch pirátů, to nyní nevypadá nijak nadějně, protože se zamotali do různých skandálů: nejen kvůli osobním sporům ve vedení, ale i kvůli údajné zpronevěře a úplatkům, což se týká jednoho bývalého důstojníka bundeswehru, který právě v doposud úspěšném Berlíně působil jako volební poradce této strany i šéfky jejich tiskového oddělení. Chris Linke, ještě jako oficír tiskové a mediální centrály, prý v roce 2010 zadával práce firmě, v níž měl majetkový podíl stejně jako dnešní šéfka tiskového oddělení pirátů.

Piráti původně prohlašovali, že se před celostátními volbami profesionalizují a že vstoupí jako druhá pirátská strana v Evropě do německého parlamentu. Po osobních sporech i po skandálu v Berlíně ji už analytici moc nadějí nedávají, již také proto, že situace v Berlíně se zřejmě uklidnila jen dočasně a je otázkou času, kdy tam vzniknou další spory. Rovněž se ukázalo, že nelze za základní bázi demokracie považovat internet, protože je anonymní a rozkládá stranu pomluvami. Navíc preference pirátů se pohybují pod pětiprocentní hranicí již několik měsíců.